Zařadila 749 pacientů s lokálně pokročilým/neresekovatelným či metastatickým adenokarcinomem nebo spinocelulárním karcinomem jícnu (ESCC), případně adenokarcinomem ezofagogastrické junkce typu 1 podle Siewerta. Randomizováni byli v poměru 1 : 1 k podávání chemoterapie (cisplatina + 5-fluorouracil) v kombinaci s pembrolizumabem, nebo placebem, a to po dobu až dvou let. Stratifikováni byli podle geografické oblasti (Asie vs. zbytek světa), histologie nádoru (adenokarcinom vs. ESCC) a výkonnostního stavu (ECOG PS 0 vs. 1). Primárním cílem bylo celkové přežití u podskupiny nemocných s ESCC a expresí PD-L1 s kombinovaným pozitivním skóre (CPS) ≥ 10, dále pak celkové přežití i přežití bez progrese u jedinců s ESCC, PD-L1 CPS ≥ 10 a v celém souboru. Sekundárním endpointem byla objektivní odpověď.
Více než 80 % souboru tvořili muži a téměř tři čtvrtiny pacienti s ESCC, medián sledování byl 10,8 měsíce. Z výsledků vyplynulo, že léčba pembrolizumabem v kombinaci s chemoterapií dosáhla primárního cíle ve všech sledovaných parametrech – tedy statisticky signifikantně zlepšila celkové přežití u nemocných s ESCC PD-L1 CPS ≥ 10 (medián 13,9 vs. 8,8 měsíce; HR 0,57; p < 0,0001), ESCC (medián 12,6 vs. 9,8 měsíce; HR 0,72; p = 0,0006), PD-L1 CPS ≥ 10 (medián 13,5 vs. 9,4 měsíce; HR 0,62; p < 0,0001) a taktéž u celé studované populace (medián 12,4 vs. 9,8 měsíce; HR 0,73; p < 0,0001). Významného prodloužení bylo rovněž dosaženo v případě přežití bez progrese. Pokud jde o míru objektivní odpovědi, zaznamenána byla u 45 % pacientů ve skupině s pembrolizumabem a u 29,3 % ve skupině placebové (p < 0,0001), přičemž medián trvání odpovědi činil 8,3 vs. 6 měsíců. Co se týká bezpečnostního profilu, ukázalo se, že byl zvládnutelný. Z důvodu nežádoucích účinků souvisejících s terapií muselo léčbu ukončit 19 % pacientů na pembrolizumabu a 12 % na placebu.
Redakce kongresového zpravodajství