Je dobře známo, že konzumace alkoholu má spojitost se vznikem řady onemocnění – onkologických, hepatologických, metabolických, psychiatrických... Například během letošního Mezinárodního hepatologického kongresu (ILC 2019) rezonovalo jako jedno z důležitých sdělení pro veřejnost, že Evropská asociace pro studium jater (EASL), pořadatel tohoto kongresu, podporuje politické kroky typu zvyšování daně z alkoholu, neboť v důsledku znamenají jeho horší dostupnost.

Jak účinná je politika státu, pokud se jedná o Českou republiku? Co je pravdy na tom, že v malém množství alkohol neškodí, či snad dokonce prospívá zdraví? A co to vlastně znamená, mít problém s alkoholem? Mimo jiné i na to odpovídal Adamu Foltovi, odpovědnému redaktorovi časopisu Florence, prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D., přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze. 

 

Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.

Konsenzus expertů zní jasně: žádné doporučování „snesitelné“ dávky

Nejzásadnější informaci prof. Miovský sdělil vlastně hned v odpovědi na první otázku. V ní se Adam Folta tázal po důvodu opakovaného snižování dávky alkoholu, která je v různých doporučeních uváděna jako neškodná pro lidský organismus. Jak uvedl prof. Miovský, momentální konsenzuální stanovisko lékařů a adiktologů zní: žádné doporučování „snesitelné“ dávky. „Jinými slovy konsenzus mezi obory je takový, že by žádný zdravotník neměl doporučovat jakékoli množství alkoholu, především kvůli tomu, že neexistuje žádná dostupná datová evidence, aby tak mohl činit. Neexistuje totiž nic jako bezpečná dávka, žádnou takovou není možné garantovat,“ vysvětlil prof. Miovský.

Jasně odpověděl i na navazující dotaz redaktora mířící na bezpočet zpráv a studií, jejichž titulky hlásají, že „vědci přišli na to, že jedna sklenka červeného vína je pro zdraví lepší, než kdyby člověk plně abstinoval“. „Existují dílčí výsledky v dílčích oblastech, které jsou vnímány jako dostatečný důkaz toho, že alkohol v nízkých dávkách může mít pro onu dílčí oblast nebo orgán pozitivní vliv. Je to právě například zmiňované červené víno obsahující různé látky, například antioxidanty, flavonoidy, které mají pozitivní vliv na kardiovaskulární systém. Na druhou stranu srdce a cévy nejsou jedinou částí těla a alkohol prochází i mnoha jinými orgány, kde může mít vliv naopak negativní,“ připomněl. Zdůraznil také, že stejná dávka může pro různé jedince reprezentovat různé riziko. „V poslední době se mnohem více zpřesňuje měření množství alkoholu, které je pro tělo prospěšné, a závěr je takový, že se jedná o velice, velice malé dávky.

„Musíme si uvědomit, že problém s alkoholem nutně nemusí znamenat pouze závislost. Závislost na alkoholu je relativně méně častá diagnóza. Spousta lidí, kteří mají problém s alkoholem a alkohol u nich způsobuje nějaké sociální nebo zdravotní potíže, nemusí být nutně závislá na alkoholu. To je poměrně rozšířený mýtus.“


Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.,

přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze

Pohybujeme se dokonce v řádech gramů. A proto i ono možné doporučování jednoho piva denně ztrácí pevnou půdu pod nohama,“ konstatoval. „Myslím si, že já ani mí kolegové nejsme nějací zapálení radikálové, a netvrdíme, že pokud si dáte jedno pivo, tak umřete. Na druhou stranu se každý z nás musí individuálně rozhodnout a zvážit možná rizika konzumace alkoholu, byť jsou téměř zanedbatelná. Přítomná ale jsou. I z toho důvodu si zdravotník nemůže dovolit doporučovat žádnou dávku,“ zopakoval prof. Miovský. Odborníci se podle jeho slov v současnosti snaží o osvětu mezi veřejností. Za tímto účelem například odstartovali program „Alkohol pod kontrolou“, dlouhodobě provozují stránky www.alkoholpodkontrolou.cz, snaží se zpřístupňovat nové informace, výzkumy a data. „Minulý rok jsme se například věnovali souvislostem mezi alkoholem a rakovinou, nyní se zabýváme právě tou ,bezpečnou‘ dávkou alkoholu. Nicméně proti všemu snažení stojí velká alkoholová lobby a peníze alkoholového průmyslu,“ poznamenal prof. Miovský.

Pití alkoholu je v České republice zlehčováno

V přístupu Čechů k pití alkoholu podle názoru prof. Miovského nejvíce chybí vyváženost. Je velmi zlehčováno, démonizace představuje minoritní proud. Na dotaz, jak by porovnal pohled na pití alkoholu v Česku a v západním světě, odpověděl: „Západní svět je citlivější na hranice pití, ať už na úrovni politiků a toho, co si můžete dovolit ve veřejném prostoru, tak na úrovni toho, co si můžete dovolit například na firemním teambuildingu. Téma alkoholu je tam velmi citlivé a spousta lidí na něj reaguje ostře. V Čechách si asi většina lidí nedovede představit firemní večírek bez alkoholu, ale na západě hodně přemýšlejí nad tím, jestli si například šéf vůbec může dát na večírku skleničku, když by měl spíš jít příkladem. Nejde tu o žádnou hysterii, ale o zodpovědné chování jedinců, kterým záleží na jejich zdraví.

Celý bývalý východní blok, Českou republiku nevyjímaje, se vyznačuje tím, že po změně politického systému sdílí zhoubný obraz toho, že demokracie znamená právo na všechno a zodpovědnost za nic. U nás je charakteristický postoj jako za socialistického zdravotnictví, kde máte nárok na všechno zadarmo, nemáte žádný důvod ani motivaci, abyste řešili své zdraví, protože vám to může být úplně jedno – dostane se vám beztak stejných výhod jako člověku, který nikdy nekouřil, téměř nepije, váží si svého zdraví a stará se o ně. Problém je, že pokud nemáte zodpovědnost za své zdraví, všechno je zadarmo a nejste ničím motivováni žít zdravě, systém se řítí do propasti. Medvědí službu odvádějí i někteří politici, včetně těch pravicových. Konzervativní hodnoty, které souvisejí se zodpovědností za vlastní majetek, souvisejí také se zodpovědností za vlastní zdraví. Přijde mi zvrácené, že některé elity de facto vysílají lidem vzkaz ,dělejte si co chcete, chovejte se nezodpovědně, vždyť máme socialistické zdravotnictví, nakonec vás stejně budou léčit a stát to zaplatíʻ.“

Tato problematika je ale podle prof. Miovského mnohem širší a zdaleka se netýká jen pití alkoholu. Zodpovědnost za vlastní zdraví berou na západ od našich hranic opravdu vážně a totéž by se mělo stát samozřejmostí i u nás. „Asi nejzásadnější rozdíl mezi Čechami a západní Evropou vidím v tom, že lidé, nikoli jenom elity, ale i ti obyčejní se středoškolským vzděláním, se obecně zajímají o to, co jedí a pijí. Tím nemyslím žádné extrémy jako veganství, ale to že jsou gramotnější v tom, jaké výrobky kupovat, že nejedí párky třikrát týdně a čtou, co je na etiketách výrobků. Jako problém vnímám, že se u nás lidé často vůbec nezajímají o ty nejelementárnější věci, které ovlivňují délku jejich života, kvalitu života a zdraví vůbec. Pokud se k informacím tohoto druhu dostanou, většinou jim nerozumějí, a když jim náhodou rozumějí, tak se jimi stejně neřídí, protože si myslí, že se jich to netýká,“ uvádí konkrétní příklady.

Stát zatím proti konzumaci alkoholu téměř nebojoval, získat veřejnost se nedaří

Pokud jde o přístup vrcholových politiků, pivo u nás podle názoru prof. Miovského „představuje jedno z nejtřaskavějších témat, kterého se nikdo nechce dotknout“. Na námitku redaktora, že poslanecká sněmovna navrhuje zvýšení daně na alkohol a tabákové výrobky, objasnil, že tato daň by se ale měla týkat lihovin, naopak u piva by mělo dojít k daňovému zvýhodnění. „Cena pro koncového zákazníka by se ovšem zřejmě nezměnila a očekává se, že marže u točeného piva by zůstala prodejcům,“ dodal prof. Miovský. Opět zmínil sílu alkoholové lobby, přičemž pivařskou označil za v tomto smyslu účinnější než vinařsku a obě za silnější, než je tomu u výrobců a dovozců lihovin.

Stát má tedy zatím v boji proti pití alkoholu značné rezervy. „Současný ministr zdravotnictví Vojtěch je jeden z prvních, kdo si vůbec něco troufl,“ upozornil prof. Miovský. „Existovaly sice nějaké drobné projekty, máme koncepci drogové politiky… To ale směrem k veřejnosti není dostatečně komunikováno nebo je komunikace dosti nešťastná. Konkrétní opatření pak nebyla téměř nikdy aplikována. Nedaří se nám získat pro tato témata veřejnost. Podíváte-li se však například na to, jaký má mediální obraz pacient s psychiatrickou diagnózou, veřejnost není kdovíjak shovívavá – v průzkumech, koho by lidé nechtěli za souseda, se objevuje na prvních místech, u člověka závislého na nějaké droze, tedy nejen na alkoholu, je to pak ještě mnohem horší. Slovo alkoholik je už dnes nadávkou a my i z toho důvodu raději používáme termín člověk závislý na alkoholu nebo mající problémy vyvolané alkoholem.“ Termín „alkoholik“ podle prof. Miovského potkalo zvulgarizování podobné tomu, s nímž se potýká termín „psychopat“.

Schopnost pochopit závislost nebo duševní onemocnění lze podle jeho názoru najít spíše u mladších lidí, odvíjí se i od dosaženého vzdělání a velikosti sídla, kde lidé žijí. „Velká sídla s velkým množstvím vzdělaných lidí mají v tomto ohledu nejliberálnější pohled. Docela dobře to je vidět na kampani „Suchej únor“, kterou žijí především mladí lidé ve velkých městech,“ uvedl prof. Miovský.

Mít problém s alkoholem neznamená nutně závislost

„Musíme si uvědomit, že problém s alkoholem nutně nemusí znamenat pouze závislost,“ pokračoval prof. Miovský. „Závislost na alkoholu je relativně méně častá diagnóza. Spousta lidí, kteří mají problém s alkoholem a alkohol u nich způsobuje nějaké sociální nebo zdravotní potíže, nemusí být nutně závislá na alkoholu. To je poměrně rozšířený mýtus. Množství alkoholu, které může způsobovat zdravotní problémy, není až tak velké. Bavíme se tu třeba o čtyřech nebo pěti pivech za den, tedy hranici přibližně 60–80 gramů čistého alkoholu denně.“

Do kategorie rizikového pití tak v ČR podle prof. Miovského spadá přes milion osob, tedy 10 % celkové populace. „To procento je stejné ve většině zemí, v tom nejsme až takovou výjimkou, na druhou stranu deset procent je obrovské číslo. V jiných oborech mluvíme třeba o tisícovkách pacientů, zde se pohybujeme v řádu statisíců,“ připomněl.

Klasický pacient, jak dále upřesnil, většinou přichází tak okolo pětačtyřicítky padesátky, věk lidí, kteří přicházejí k odborníkům řešit svůj „problém s alkoholem“, se ale snižuje. „Dnes i vlivem změny atmosféry ve společnosti k nám začínají chodit pětadvacetiletí třicetiletí lidé. To je nadějný posun,“ uvedl prof. Miovský. Důvod spatřuje zejména v míře vzdělání a osvětě ve společnosti. „Obecně se o této problematice více mluví. Navíc je důležité si uvědomit, že náš obor, adiktologie, je jedním z nejstigmatizovanějších. Takovouto nálepku nikdo nechce.“

Většina uživatelů návykových látek podle prof. Miovského naštěstí nechronifikuje. „Kdyby ano, tak jsme hegemonem ve zdravotnictví,“ poznamenal. Z chronických uživatelů návykových látek, kteří zahájí léčbu, má šanci na vyléčení 30–50 %. „Může se zdát, že to není moc, ale když se podíváte na jiné obory, kardiovaskulární choroby, diabetes atd., procenta tam se o tolik neliší. Touto optikou tedy čísla nejsou až tak zlá, a pokud deset let po léčbě nepije 40 % chronických uživatelů s diagnózou závislosti, dá se mluvit o velkém úspěchu,“ konstatoval.

Zdravotní postižení způsobená alkoholem jsou vratná jen do určité míry

Prof. Miovský ještě připomněl, že velké množství zdravotních poškození v důsledku pití alkoholu je sice vratných, ale nesmí překročit určitou hranici. „Například játra patří mezi jeden z orgánů, které dovedou nejlépe regenerovat, ale na druhou stranu chronický etylismus je pro ně nejhorší zatížení. Alkohol poškozuje všechna místa, kudy prochází, a navíc je to velký karcinogen. Tudíž se může zásadně podílet na vzniku karcinomu slinivky, prsu, prostaty a dalších. Má také zásadní vliv na rozvoj diabetu,“ jmenoval.

Rehabilitace alkoholika podle jeho názoru určitě možná je, ale za splnění určitých podmínek. „Člověk na sobě musí pracovat, musí dodržovat životosprávu, cvičit atd. Lidé se k nám dostávají v zuboženém stavu a po třech čtyřech měsících vidíte diametrální rozdíl, člověka skoro nepoznáte. Čím jsou pacienti mladší, tím u nich dochází k většímu zlepšení. Při abstinenci se upravuje i duševní stav, pacient je klidnější a někdy dovede i reflektovat své alkoholové eskapády z minulosti. Velká část se dovede vrátit zpátky do normálního života a je úspěšná v tom, co dělá.“

Sestry jsou v adiktologii nedoceněné

Poslední otázka Adama Folty se týkala významu role, jakou při léčbě závislosti na alkoholu zastává zdravotnický personál, konkrétně sestra. Prof. Miovský vyzdvihl důležitost sester slovy: „Troufám si říct, že v adiktologii je mnohem extrémnější než v jakémkoli jiném zdravotnickém oboru, že sestry mají mnohem větší pravomoci a zodpovědnost. Není tu totiž tolik úkonů, které musí dělat čistě doktor, a není tu tak velká lékařská dominance. I z toho důvodu tu mají ostatní zdravotnické profese velký prostor pro seberealizaci. Větší díl tady rozhodně leží na sestrách a sociálních pracovnících, protože lékařů a psychologů na odděleních tolik nebývá.“

Zároveň v této oblasti spatřuje prof. Miovský další výzvy: „Vidím tu jistou mezeru v tom, že adiktologické sestry nejsou tolik ambiciózní, nehlásí se o své pravomoci atd. Například ve Spojených státech mají založenou asociaci, publikují a celkově se snaží emancipovat. Mj. tím, že mají vlastní specializaci. V Čechách jsme v tomhle ohledu zaspali, protože vzdělávání sester v adiktologii je v některých zemích na velmi vysoké úrovni. Také si myslím, že zvláště v adiktologii jsou sestry nedoceněné. Ale do budoucna vidím obrovský prostor pro jejich uplatnění, protože tento obor se bude rozvíjet a samy sestry tu budou mít široké pole pro zlepšování. Jak už jsem uvedl, zaspali jsme a tento dluh musíme do budoucna splatit.“