„Byl posledním naším ftiseologem, který za svého dlouhého činorodého života již jako lékař prožil ještě naprostou marnost všech pokusů o ovládnutí tuberkulosy, ale dožil se i jejich vítězného triumfu, který u žádné jiné, stejně časté nemoci nikdy neměl a dosud nemá obdoby.“ To napsal o nestoru české ftizeologie a pneumologie profesoru Jaroslavu Jedličkovi jeho žák a nástupce profesor Ladislav Levinský.
Jedlička se narodil 30. července 1891 v Benešově a gymnázium vystudoval ve Vysokém Mýtě. Jako posluchač lékařské fakulty byl žákem Thomayerovým a asistentem Hlavovým. Promoval „sub auspiciis“ roku 1917, tedy v letech první světové války, a ve vojenské uniformě musel nastoupit do barákové epidemické nemocnice v Olomouci, kde bylo hospitalizováno tři sta mladých mužů postižených tuberkulózou. Podmínky v nemocnici byly otřesné a Jedlička podepisoval několik úmrtních listů denně.
Ocenění od T. G. M.
Po skončení války, po krátkém pobytu u patologa Hlavy, přijal nabídku profesora Ladislava Syllaby. Pod dojmem otřesných zkušeností ze svého válečného působení přijal nabídku svého přednosty kliniky, aby se věnoval právě tuberkulóze. Po třech letech asistentury na 1. interní klinice a po studijních pobytech ve Francii a Švýcarsku se ujal v roce 1921 vedení sanatoria Na Pleši, na ředitelské místo byl doporučen profesorem Syllabou. Ústav postupně přebudoval na takovou úroveň, že jeho práce byla v září 1922 veřejně oceněna prezidentem T. G. Masarykem. Prezident sanatorium Na Pleši osobně navštívil a věnoval mu sto tisíc Kčs.
Za svých pobytů v zahraničí získal přátelství významných ftizeologů, zvláště profesora Calmetta z Paříže.Ve Francii také dostal podnět k tématu své habilitační práce o absorpčních schopnostech pleurální dutiny. V sanatoriu Na Pleši pak na základě svých zahraničních studií a vlastních experimentálních výsledků, které byly náplní jeho habilitační práce, zavedl léčbu plicní tuberkulózy pneumotoraxem. To byla zásadní změna, neboť do té doby byla tuberkulóza léčena konzervativně hygienicko-dieteticky.
Založení Ústavu pro studium tuberkulózy
V roce 1932 dal profesor Jedlička podnět k založení Ústavu pro studium tuberkulózy v rámci Karlovy univerzity, který byl postaven v nové Nemocnici Na Bulovce v pavilonu pro plicní choroby. Úkolem ústavu bylo studium patologie a terapie tuberkulózy po stránce klinické, teoretické, profylaktické i sociální. Šéfem ústavu se stal Jedlička a zůstal v této funkci dvacet dva let. provoz ústavu zajišťovaly subvence rektorátu univerzity, dary Zemské banky a vděčných pacientů. Dominantní léčebnou metodou plicní tuberkulózy byla intrapleurální léčba pneumotoraxem korigovaná torakokaustikou. Jedlička tak navázal spolupráci s chirurgy, která byl dosud výjimečná.
Perzekuce od okupantů
17. října roku 1938 Jedlička na schůzi profesorského sboru ostře protestoval proti rozhlasovému projevu Chamberlaina z 27. září 1938. Britský premiér prohlásil: „Čechové jsou národ malý, neznámý a vzdálený a jen pro Čechy není možno uvést do války celý svět.“ Odvážný projev však Jedličkovi po okupaci způsobil trvalou politickou perzekuci. Ústav na Bulovce byl okupanty zrušen a Jedlička našel působiště v Motole, což byla ovšem tehdy malá, nedůstojně vybavená baráková nemocnice.
V květnových dnech roku 1945 se profesor Jedlička účastnil boje o pražský rozhlas, kde poskytoval raněným lékařskou pomoc.
Po druhé světové válce, když se stal ústav klinikou, získal pro ni budovu v Kateřinské ulici 19, tedy v areálu Všeobecné nemocnice a lékařské fakulty. V roce 1947 je Jedlička jmenován řádným profesorem s plaností od roku 1943. Jeho přátelé z pařížské univerzity – Sorbonny, která je považována za matku Karlovy univerzity – se účastnili oslav založení UK před 600 lety. Profesor Etienne Bernard při té příležitosti navštívil s Jedličkou i sanatorium Na Pleši. Profesoru Bernardovi byl také udělen čestný doktorát lékařské fakulty a jeho promotorem byl právě profesor Jedlička. Dalším projevem Jedličkova přátelství s francouzskými ftizeology bylo věnování jeho knihy o historii tuberkulózy Vývoj ftiseologie, nauky o tuberkulose profesoru Calmettovi.
Zájem o historii
Profesor Jedlička se také živě zajímal o historii české medicíny. Ve dvou svazcích v roce 1920 a 1925 vydal výběr z korespondence Jana Evangelisty Purkyně. Napsal také řadu zajímavých statí o některých historických osobnostech. Například o českém králi Václavu II., který zemřel na tuberkulózu. Jedlička byl vynikající rétor, jeho přednášky byly vždy velmi zajímavé, při demonstracích pacientů s nimi probíral nejen jejich onemocnění, ale zabočil i do historických nebo kulturních zajímavostí z míst, odkud nemocní pocházeli. Tak u pacientky z Ostravska se rozhovor stočil i na Petra Bezruče, u pacienta z jižních Čech na Mikoláše Alše a podobně.
Publicistická a organizační činnost
Jedlička založil časopis Studia tuberculosa Pragensia, který byl později přejmenován na Studia pneumologica et phtiseologica cechoslovaca. Založil Asociaci ftizeologů a byl členem American College of Chest Physicians a Société française de la pathologie respiratoire. Z jeho významných monografií uveďme Pneumothorax curativus (1927), Vývoj ftiseologie, nauky o tuberkulose (1932), Klinika plicní tuberkulosy (1938), Význam dystopie velkých cév v nitrohrudním prostoru pro výkony torakoskopické (1940), Inverze a allotopie torakálních orgánů (1950).
Profesor Jedlička zemřel 14. prosince 1974.