Spolehlivé odhady incidence, prevalence a trendů v průběhu času u autoimunitních onemocnění až dosud chyběly. O nápravu se pokusil nový výzkum (Conradová et al.) založený na populačních datech více než 22 mil. osob prezentovaný v Miláně na kongresu EULAR.

Autoři si dali za cíl zmapovat výskyt a výsledky pro 19 nejčastějších autoimunitních onemocnění. Jejich práce posuzuje trendy v průběhu času podle pohlaví, věku, socioekonomického statusu, ročního období a regionu.

Mezi lety 2000 a 2019 bylo z více než 22 milionů osob zařazených do analýzy u 978 872 nově diagnostikováno jedno nebo více autoimunitních onemocnění. Dohromady postihovalo 19 studovaných autoimunitních chorob 10,2 % populace – 13,1 % žen a 7,4 % mužů.

Důležitým poznatkem je, že standardizovaná věková incidence autoimunitních onemocnění se během studijního období zvýšila o 4 % – u mužů i u žen podobně. Největší nárůst byl pozorován u Gravesovy nemoci, celiakie a Sjögrenova syndromu, u kterých se incidence za poslední dvě desetiletí zdvojnásobila. Ve stejném období se incidence naopak významně snížila u Hashimotovy tyreoiditidy a perniciózní anémie.

Při analýze trendů byl u některých onemocnění potvrzen socioekonomický gradient, včetně Gravesovy nemoci, perniciózní anémie, revmatoidní artritidy a systémového lupus erythematodes. Byly pozorovány i sezónní rozdíly, konkrétně u diabetu 1. typu a vitiliga, které jsou častěji diagnostikovány v zimě, resp. v létě. Byly potvrzeny i regionální rozdíly v případě řady onemocnění.

Autoimunitní poruchy jsou často navzájem propojené, zejména Sjögrenův syndrom, systémový lupus erythematodes a systémová skleróza,“ uvedla hlavní zkoušející Nathalie Conradová z Oddělení veřejného zdravotnictví a primární péče univerzitní nemocnice v belgické Lovani. „Pacienti s diabetem 1. typu vykazují významně vyšší míru současného výskytu Addisonovy nemoci, celiakie a onemocnění štítné žlázy. Naopak roztroušená skleróza se svou významně nízkou mírou spoluvýskytu s ostatními autoimunitními chorobami poněkud vymyká,“ dodala N. Conradová.

Výsledky naznačují, že zátěž autoimunitními onemocněními v průběhu čase nadále narůstá, byť obecně jen mírně. Jedním z možných faktorů by mohlo být zvyšující se povědomí o některých autoimunitních onemocněních v průběhu studijního období spolu s lepšími postupy jejich vykazování a časnější diagnózou. Z pozorovaných socioekonomických, sezónních a regionálních nerovností lze podle autorů odvodit, že v patogenezi onemocnění by mohly hrát roli environmentální faktory. Autoři také dospěli k závěru, že vzájemné vztahy mezi autoimunitními chorobami ukazují na pravděpodobné sdílené mechanismy nebo faktory.


Redakce kongresového zpravodajství