Během konfliktu bylo poškozeno devět ze třinácti mosulských veřejných nemocnic. Zdravotnické kapacity a počet lůžek se tam snížily o sedmdesát procent. Před začátkem bojů bylo totiž v Mosulu 3 500 nemocničních lůžek, po jejich odeznění tam zbylo méně než tisíc lůžek. Za poslední rok se jejich počet nijak výrazně nezvýšil. Rekonstrukce jednotlivých zařízení je extrémně pomalá a na 1,8 milionu obyvatel Mosulu dnes stále připadá méně než zmíněných tisíc nemocničních lůžek.

 To je polovina mezinárodně uznávané minimální normy pro poskytování zdravotní péče v humanitárním kontextu. Podle této normy (The Sphere Standards) by vždy mělo být k dispozici více než deset nemocničních lůžek na deset tisíc obyvatel. V případě Mosulu jde tedy o pět lůžek na deset tisíc lidí. Množství nemocničních lůžek se používá jako klíčový indikátor pro schopnost zdravotnického systému poskytovat lékařskou péči.

„Dostat se ke zdravotní péči je pro tisíce dětí i dospělých v Mosulu každodenním problémem. Počet obyvatel ve městě se přitom každým dnem zvyšuje. Jenom během letošního května se jich do Mosulu vrátilo téměř 46 tisíc. Zdravotnický systém se však nezotavuje a je tam proto ohromná mezera mezi dostupnými službami a potřebami rostoucí populace,“ přibližuje Heman Nagarathnam, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Iráku.   

Naléhavě jsou potřeba pohotovostní oddělení a chirurgická, onkologická nebo popáleninová péče. Chybí rovněž zdravotnické vybavení a pravidelný přísun léků. Dále je zapotřebí psychologická péče pro ty, kteří se vypořádávají s traumaty vyvolanými násilím či ztrátou blízkých, a také navazující chirurgie nebo fyzioterapie pro pacienty s válečnými zraněními. Ti trpí už měsíce, protože se jim nedostalo lékařské péče, jíž potřebují, aby se zotavili ze svých zranění.

„Kvůli zranění nemohu pracovat. Jsem z toho deprivovaný“

Dvaačtyřicetiletého muže střelil loni v březnu v Mosulu odstřelovač do nohy a do zad, když nakupoval jídlo. Od té doby žije s obrovskými bolestmi a bez adekvátní lékařské péče. 

„Byl jsem doma… když se bolest v noze a kyčli začala zhoršovat, až se časem stala nesnesitelnou. Vydal jsem se proto loni v říjnu do všeobecné nemocnice v západním Mosulu. Udělali mi pár rentgenových snímků a testů. Pak mi řekli, že potřebuji náročnou operaci, na kterou ale nemají kapacity ani prostředky,“ popisuje Nashwan. „Život je opravdu těžký. Moje zranění mají na můj život negativní dopad v mnoha ohledech – na mou rodinu, na děti, se kterými si nemohu hrát. Nemohu ani pracovat, takže nemáme příjem. Jsem z toho hodně deprivovaný,“ podotýká muž, jehož nyní začali léčit zdravotníci na klinice chirurgické a pooperační péče Lékařů bez hranic ve východním Mosulu.    

Životní podmínky v Mosulu jsou otřesné. Kvůli nedostatku vody a elektřiny tam pokulhává hygiena, riziko představují pro jeho obyvatele také poškozené domy a nástražná výbušná zařízení, kvůli čemuž je potřeba zdravotnických zařízení ještě naléhavější.

Tým Lékařů bez hranic v nemocnici v západním Mosulu zaznamenal za poslední rok posun od válečných zranění k poraněním minami a v poslední době také k zraněním a zdravotním problémům způsobeným špatnými životními podmínkami. To souvisí do jisté míry s tím, jak se více lidí vrací do města. Například v květnu tohoto roku 95 procent všech úrazů přijatých na pohotovosti v této nemocnici způsobily padající trosky, zřícené budovy nebo pády z nestabilních staveb.