Tento týden ministerstvo zdravotnictví opět rozdělovalo finance pro poskytovatele hospicové péče. Zatímco v červnu letošního roku dotace směřovaly do nemocnic, tentokrát jsou adresáty příspěvků mobilní hospice. Peníze konkrétně poputují do Domácího hospice Vysočina, Hospice svatého Jiří v Chebu, Nemocnice Pelhřimov, Girasole, sdružení pro pomoc a rozvoj v Hustopečích, dále do Domova – Plzeňské hospicové péče, Hospicové péče sv. Kleofáše v Třeboni, Oblastní charity Pardubice, Domácího hospice Athelas – střediska Husitské diakonie v Písku a do Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích.

Podle zprávy ministerstva je cílem projektu zvýšit dostupnost a kvalitu péče v domácím prostředí u pacienta, pilotní provoz bude u vybraných poskytovatelů probíhat po dobu 36 měsíců. „Ověřením projektu bude, pokud v polovině roku 2022 bude alespoň 70 % z podpořených pilotních organizací pokračovat v poskytování domácí paliativní péče dle vytvořených metodik, tedy, že poskytovatelé mobilní specializované paliativní péče ji budou schopni poskytovat u svých pacientů nepřetržitě. S možností nejen telefonické konzultace, ale i bezprostředního výjezdu jak zdravotní sestry, tak i lékaře, pokud dojde k takovému vývoji stavu pacienta, který to vyžaduje,“ uvedla mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová. Příjemci dotace mají také povinnost se vzdělávat a spolupracovat s mentorskou organizací.

Financování hospicové péče zatím v České republice zcela systémové není, byť se situace částečně zlepšila. Od roku 2018 lze totiž v souladu s vyhláškami z roku 2017 část zdravotních služeb hradit z veřejného zdravotního pojištění, a to za předpokladu, že má konkrétní zařízení smlouvy s pojišťovnami. Péči o pacienty to však pokryje jen z části. Hospice jsou proto obvykle závislé na grantech, ať už od státních nebo nestátních organizací a také na finančních darech. Například pražský mobilní hospic Cesta domů uvádí, že v roce 2018 činily jejich průměrné náklady na jednoho pacienta 2500 korun.

Donedávna standardně platilo, že hospicová péče byla v České republice zajištěna přes agentury domácí péče. Ovšem ty jsou svým klientům obvykle k dispozici pouze v omezenou denní dobu, navíc nedisponují širším multiprofesním týmem, který by měl zahrnovat lékaře, zdravotní sestru, psychologa, terénního sociálního pracovníka a duchovního.