Když bylo Věře Závorkové 13 let, začalo se jí podlamovat, bolet a otékat koleno. Lékaři dívce diagnostikovali zhoubný nádor v kolenním kloubu, osteosarkom. Tumor nebylo možné operací zcela odstranit, jedinou variantou zůstala amputace. Pacientka také užívala silná cytostatika. Od léčby nyní uplynulo 10 let, Věra Závorková se cítí dobře, pracuje v laboratoři, intenzivně sportuje a žije vlastně normální život.

Lze ovšem z medicínského hlediska říci, že už je zcela zdravá, bez rizik komplikací, byť pochopitelně s rozsáhlým hendikepem daným amputací? Bohužel zdaleka ne. „V tuto chvíli se úplně nebojíme toho, že by se vrátilo původní onemocnění, bojíme se toho, jak v současné době začne stoupat riziko pozdních následků po onkologické léčbě. Věrka prodělala velmi intenzivní chemoterapii, která má škodlivé účinky na řadu orgánů a tkání. Sama mluví o tom, že v důsledku terapie mívá někdy epizody nedoslýchavosti, což je jedním z projevů toxicity cytostatik. Ovšem v horizontu dalších let mohou nastat komplikace typu srdečního selhání, poškození ledvin a dalších orgánů,“ konstatovala MUDr. Lucie Hrdličková z Kliniky dětské hematologie a onkologie FN Motol a 2.LF UK.

Právě pozdní následky protinádorové léčby jsou jedním z témat, na které se současná dětská onkologie stále více zaměřuje. Podle údajů motolské dětské onkologické kliniky se totiž s komplikacemi potýká více než 66 % vyléčených dětí! A to ať už v dětství, anebo kdykoliv v dospělém životě.  „Je to doména dětské onkologie, protože pacienty musíme léčit agresivní léčbou, jinak bychom je nezachránili,“ uvádí MUDr. Jarmila Kruseová, vedoucí lékařka onkologických ambulancí na stejné klinice v Motole s tím, že vyvíjející se buňky a tkáně dětského organizmu jsou extrémně citlivé k působení toxických látek. Těmi cytostatika bezesporu jsou.

Pozdní následky po biologické léčbě? Teprve se ukáže

Mezi nejzávažnější pozdní následky patří tzv. sekundární, tedy následné nádory, které nejčastěji vznikají po radioterapii, ale i po různých druzích cytostatik. Jak uvedla MUDr. Kruseová, v horizontu 20 až 30 let se týkají zhruba 20 % pacientů, kteří v dětství prodělali onkologickou léčbu. Cílem aktuálních výzkumů je dešifrovat, jaké další faktory, vyjma genetiky, ovlivňují vznik sekundárních nádorů. Mezi vážné pozdní následky patří i kardiovaskulární onemocnění. Další následné komplikace, obvyklé mj. pro pacienty po transplantaci kostní dřeně, popisuje MUDr. Petra Keslová, lékařka transplantační jednotky opět na Klinice dětské onkologie a hematologie 2. LF UK a FN Motol. „Typické jsou poruchy plodnosti, které vidíme zhruba u dvou třetin, možná i více vyléčených pacientů. Asi třetina z nich má poruchu štítné žlázy, což je věc, která se sice řeší „pouze“ tabletkami, ale je potřeba na ni přijít.“

Lékaři konstatují, že vlastně neexistuje žádný časový horizont, který by riziko vzniku pozdních následků ohraničoval. Vyskytnout se mohou třeba po třiceti letech od onkologické léčby. Také proto je nezbytné sledovat vyléčené dětské pacienty po celý život. Navíc zatímco v současnosti se dětští onkologové snaží optimalizovat léčbu natolik, aby byla co nejšetrnější vzhledem k pozdějším komplikacím, v 70. a 80. letech byl i s ohledem na možnosti léčby a dostupné informace jediný cíl děti zachránit.

Lze očekávat, že s dnešními šetrnějšími možnostmi léčby bude v budoucnosti ubývat pozdních následků onkologické léčby? „Je to našim velkým přáním, ale například u moderních léků, biologické léčby, je doba sledování ještě příliš krátká, abychom teď mohli říci, že biologická léčba nezpůsobí pozdní následky,“ doplnila MUDr. Kruseová.

Ročně v Evropě onemocní 15 tisíc dětí a dospívajících zhoubným nádorem, v České republice jde o 350 z nich. Úspěšnost léčby dosahuje u nás, podobně jako v západní Evropě či v USA, zhruba 83 %.