Demence je multifaktoriální nemoc, a i když je nejvýznamnějším rizikem vysoký věk, další rizikové faktory spadají do několika rozličních kategorií.

Příkladem genetického rizikového faktoru je alela epsilon 4 genotypu pro apolipoprotein E. V populaci se tato alela vyskytuje na jednom nebo na obou chromozomech číslo 19. Pokud je alela přítomna na jednom chromozomu, zvyšuje riziko Alzheimerovy nemoci o 300 procent v porovnání s genotypem epsilon 3, pokud jsou alely přítomny na obou, riziko je ještě vyšší – až 1500 procent.

Dalším příkladem rizikového faktoru jsou faktory spojené se socioekonomickou situací a vzděláním. Demence je signifikantně častější u lidí z nižších sociálních vrstev a s nižší úrovní vzdělání, což může být důsledkem nedostatečné kognitivní rezervy. Zjednodušeně řečeno neurony zvládnou přebírat funkce neuronů ztracených při demenci, avšak jenom do určité míry. U vysoce vzdělaných lidí je tahle kompenzace mnohem razantnější.

V neposlední řadě existuje velké množství nemocí a dalších faktorů, které ovlivňují riziko demence. Patří mezi ně ztráta sluchu, diabetes mellitus (typ 1 i typ 2), deprese nebo sociální izolace.

Patologický stav kardiovaskulárního systému je také důležitou součástí rozvoje demencí, ačkoli v tomto případě je situace značně složitější. Nemocí kardiovaskulárního systému existuje několik a vzájemně se ovlivňují (všeobecná nemoc vaskulatury – ateroskleróza – může vést k infarktu myokardu, cévní ischemické chorobě končetin i cévní mozkové příhodě).

Výzkum v této oblasti za posledních deset let ale znatelně pokročil a je možné poukázat na některé zajímavosti:

 

  1. Stálý vliv aterosklerózy na kognitivní funkce

Relativně nedávná studie publikovaná v časopise Brain sledovala, jestli existují rozdíly v patologiích závislých na věku a jejich dopadu na kognici. Celkem zajímavým výsledkem bylo, že například patologie spojená s Alzheimerovou nemocí (akumulace beta amyloidu, hyperfosforylace tau proteinu) nebo cévní mozkové příhody měly progresivní škodlivý efekt na mozkové funkce, naproti tomu ateroskleróza a mozková amyloidní angiopatie byly spojené s poškozením, jež bylo v čase prakticky stálé. Znamenalo by to mimo jiné, že aterosklerotické poškození mozkových funkcí je významné, ale vliv aterosklerózy se dále nemění.

 

  1. Levá komora srdeční a demence

Srdeční selhání je dlouhodobě asociováno s demencí, což může být způsobeno kupř. chronickou cerebrální hypoperfuzí. Studie pod vedením K. Moazzamiho sledovala, zda koncentrická remodelace levé komory s hypertrofií může predikovat všeobecně definovanou demenci. Na stanovení srdeční funkce použil tým magnetickou rezonanci, čímž se odlišil od studií používajících echokardiografii. Zjistil, že markery struktury levé komory – index masy levé komory a poměr masa/objem levé komory – byly významně spojeny s kognitivní dysfunkcí a rozvojem demence. Autoři uvádějí, že spíš než se samotnou dysfunkcí komory může být demence spojena s celoživotními výkyvy krevního tlaku, které významně zatěžují vaskulaturu v celém těle. Dalším krokem by mohla být studie diastolické dysfunkce u asymptomatických pacientů, tato oblast je totiž ve výzkumu dosud značně přehlížena.

 

  1. Ateroskleróza v karotických arteriích u Alzheimerovy nemoci

Měření intimomediální tloušťky se používá ke zjištění subklinického vaskulárního poškození nejen aterosklerotického původu. V podstatě jde pouze o ultrasonografické změření poměru mezi dvěma cévními vrstvami a může být použito i k diagnostice změn při hyperplazii cévní svaloviny nebo fibromuskulární dysplazii. Nicméně aterosklerotické změny jsou jednoznačně nejčastější.

Zajímavá studie z Číny zkoumala, jakou má měření intimomediální tloušťky predikční schopnost kognitivních funkcí u takřka 1000 pacientů s mírnou až těžší formou Alzheimerovy nemoci. Podle očekávaní s rostoucí tloušťkou klesala kognice, a to hlavně v exekutivní doméně, verbální a nonverbální paměti a sémantické plynulosti. Bylo by zajímavé zjistit, jestli je tento trend podobný i u méně frekventních demencí, jako je kupř. demence u Parkinsonovy nemoci. I když je ultrasonografie dostupná, je ještě brzy na zevšeobecnění metody a její použití i u zdravých pacientů v riziku demence, kde zatím rozbor zobrazovacích metod a likvoru poskytuje lepší výsledky.

 

Je zřejmé, že mezi mozkem a kardiovaskulárním systémem existuje spojení na epidemiologické, fyzikální a molekulární úrovni. Pro jeho objasnění bude třeba úzké spolupráce základního i klinického výzkumu.