Josef Kamínek – obětavý lékař, kterého k medicíně nasměrovala náhodná událost

Zakladatelem lékařské tradice v tomto rodu byl Josef Kamínek. Narodil se v Ovčárech na Kolínsku jako syn zednického mistra a jeho ženy Anny. Otec si sice přál, aby se Josef stal polírem nebo učitelem, on však po maturitě na kolínském gymnáziu uvažoval o studiu na filozofické fakultě, které by ho připravilo pro povolání středoškolského profesora. Jeho rozhodnutí nicméně změnila událost, které se stal svědkem – pohotový a skvělý zákrok lékaře, jenž zachránil život postiženému náhlou příhodou.

Studia na lékařské fakultě pražské univerzity ukončil promocí roku 1934. Již coby medik pracoval ve farmakologickém ústavu jako demonstrátor a vítaným příspěvkem k jeho rozpočtu byly kondice v latině, které dával gymnazistům. Otec jednoho z jeho žáků ho upozornil na volné místo praktického lékaře v Bečvárech a Josef jejúspěšně získal. V této obci pak působil po celý život. V Bečvárech si rychle získal důvěru obyvatel a stal se rodinnýmlékařem, který podrobně znal nejen zdravotní stav, ale i sociální postavení svých pacientů. Byl znám svou obětavostí, neváhal navštívit ležícího pacienta i několikrát denně, takže ho nebylo nutné odeslat do nemocnice.

Jeho činnost v Bečvárech se ale neomezila jen na aktivity lékařské. Působil v místním Sokole, v ochotnickém spolku.

Sledoval rozvoj tuberkulózy a vysvětloval obyvatelům nebezpečnost kouření v souvislosti se vznikem plicní rakoviny. V roce 1974 se zasloužil o výstavbu moderního zdravotnického střediska v Bečvárech. Vyučoval na střední zdravotnické škole v Kolíně a svou profesní dráhu skončil jako lékař klientů tamního domova důchodců. 

Průkopnictví v ortodontické terapii díky „vánočním dárkům“ z Dánska

V lékařské tradici pak pokračovali jeho nejstarší syn Milan i nejmladší dcera Daniela, která převzala po otci praxi v Bečvárech. Milan Kamínek se jako medik rozhodl věnovat ortodoncii. Inspirovala ho k tomu výstava uspořádaná v Olomouci přednostou kliniky docentem Šimkem. Po promoci v roce 1961 se stává na olomoucké klinice asistentem na ortodontickém oddělení. V roce1968 získává stipendium v Dánsku. Za svého studijního pobytu v letech 1968–1969 se na univerzitě v Kodani a Aarhusu podrobně seznamuje s použitím fixních přístrojů při léčení zubních anomálií. V tu dobu byly v Československu používány pro léčení nepravidelností zubů výhradně přístroje snímací. Ty pacienti pochopitelně mohli používat pouze omezený počet hodin denně a na málo efektivní výsledky léčení bylo nutno čekat měsíce i roky. Z Dánska si profesor Kamínek přivezl jak zkušenosti s fixními přístroji, tak i materiály a přístroje, které se při této metodě léčby používaly,avšak nebyly tehdy v Československu dostupné. A tak mohl léčit fixními přístroji jen díky podpoře dánských přátel. Ti mu totiž posílali již sejmuté a použité materiály, které pak byly recyklovány.

Sám na toto období vzpomíná následovně: „V Kodani jsem se naučil mnoho zajímavého o růstu čelisti u profesora Björka, ale hlavně jsem v Kodani i Aarhusu viděl a studoval, jak se s fixními aparáty pracuje. Řada lidí u nás mi tehdy říkala:,Proč se to učíš? Vždyť se to v Československu nedá dělat, nejsou na to materiály...‘ V tom měli pochybovači pravdu, tehdy nějaký dovoz nepřipadal v úvahu. Ale já jsem to přece jen zkusil. Při návratu z Dánska jsem měl v kufru auta spoustu starých aparátů, které už svým pacientům dosloužily. V Olomouci jsme je pak v laboratoři a se sestřičkami na oddělení s nadšením čistili, dezinfikovali – jak se dnes říká recyklovali – a nakonec jsem je aplikoval našim pacientům. Dneska to asi bude působit jako pohádka, ale jako vánoční dárek jsem opravdu dostával od svých přátel z Kodaně balíky plné těchto použitých aparátů. V tehdejší východní Evropě jsem tedy v tomto směru na sebe vzal roli jakéhosi průkopníka.“

Díky tomu se ortodontická terapie v Čechách dostala na přední místo ve všech zemích za tehdejší železnou oponou. Velký rozvoj tohoto způsobu ortodontického léčení nastal až po roce 1989, v 80. letech minulého století bylo v republice pouhých 70 specialistů-ortodontistů. Po roce 1989 jejich počet rychle dosáhl 300. V roce 1993 založená Česká ortodontická společnost pak byla přijata do elitní společnosti evropských zemí a stala se členem Evropské ortodontické společnosti, která uspořádala kongres v Praze.

Přátelské vztahy, které profesor Kamínek v Dánsku navázal, umožnily po listopadu 1989 další pomoc českým stomatologům. Dr. Jakobsen, vedoucí knihovny fakulty v Aarhusu, s finanční podporou dánských kolegů zajistil zdarma zasílání xerokopií významných publikací, časopisů, které nebyly tehdy v republice dosažitelné. Za tuto iniciativu byl pakzvolen čestným členem České stomatologické společnosti, jejíž diplom mu v Olomouci předal profesor Kamínek.

V lékařské tradici pokračují i další generace

Starší syn prof. Kamínka Petr se po promoci v roce 1988 rozhodl pro dětskou ortopedii, na olomoucké fakultě je v současnosti předním odborníkem a zástupcem přednosty pro lékařskou péči na ortopedické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci.

Mladší syn, rovněž Milan, je profesorem nukleární medicíny na téže fakultě.

Lékařské povolání se ale v rodině dědí i v ženské linii. Petr Kamínek má dvě dcery: MDDr. Petra Kamínková působí na pedostomatologickém oddělení olomoucké zubní kliniky, mladší dcera Kateřina studuje veterinární medicínu v Brně. Profesor Milan Kamínek ml. má dceru MDDr. Kláru Kamínkovou, která po promoci v roce 2018 nastoupila jako zubní lékařka ve Šternberku. Kromě toho jeden den v týdnu vyučuje na pedostomatologickém oddělení olomoucké zubní kliniky. Její sestra Tereza v současné době studuje na olomoucké fakultě rovněž zubní lékařství.