„Existuje mnoho studií, které zkoumaly celkový cholesterol jako rizikový faktor demence a Alzheimerovy choroby,“ uvedl Silverman. „A mnohé zjistily, že je to skutečně rizikový faktor, ale většina těchto studií zkoumala relativně mladé starší jedince – jedince, kteří byli sledováni ve věku blížícímu se 70 letům až do věku kolem 75 let.“

Silverman a Schmeidler použili data z původní dlouhodobé studie Framingham Heart, která byla zahájena již v roce 1948 a zkoumala souvislost celkového cholesterolu s poklesem kognitivních funkcí. Předmětem jejich zájmu se stalo 1897 účastníků s neporušenými kognitivními funkcemi. Průměrný věk při zařazení do studie činil 40 let a přibližně 61 % jedinců bylo ženského pohlaví.

Vědci definovali výrazný pokles kognitivních funkcí jako skóre MMSE (Min-Mental State Examination) ≤ 20 a intaktní kognici jako MMSE ≥ 25. Za normální hladinu cholesterolu byla považována koncentrace celkového cholesterolu nižší než 200 mg/dl.

Několik hodnot – včetně vysoké nebo zvýšené hladiny cholesterolu – bylo spojeno se větším rizikem výrazného poklesu kognitivních funkcí. U velmi starých osob se však tato úměra zmírnila nebo zvrátila. Autoři práce upřesnili, že lidé ve věku 85–94 let s normálními kognitivními schopnostmi, u nichž asi od 40 let věku vzrůstala hladina celkového cholesterolu, měli v následujících deseti letech o 32 % nižší riziko výrazného poklesu kognitivních funkcí. Naproti tomu osoby o dekádu mladší, tj. ve věku od 75 do 84 let, jejichž cholesterol byl zvýšený, měly toto riziko o 50 % vyšší.

Používání statinů poskytovalo jistou ochranu proti výraznému poklesu kognitivních funkcí, ale jejich účinek s rostoucím věkem poklesl. U osob ve věku 85 let a starších, zdá se, statiny neposkytovaly žádnou další ochranu.

Podle Sujuana Gaoa, PhD, z Indiana University School of Medicine, USA, který se nepodílel na studii, se nejedná o nově objevený jev. Upřesnil, že například „BMI, další rizikový faktor pro vznik kardiovaskulárních onemocnění, nemá souvislost s onemocněním koronárních tepen, a ve stáří může mít dokonce ochranný efekt“. Podle Gaoa i Silvermana se může jednat o tzv. model survivor – v tomto typu modelu se základní riziko jednotlivce s rostoucím věkem nemění, ale ti, kteří jsou zranitelnější, mají větší přirozený úbytek funkcí než chráněná menšina, která přežije. Oba se shodli, že přeživší jedinci, kteří dosahují nejvyššího věku, přestože jsou nositeli rizikových genů nebo jsou vystaveni rizikovým faktorům, mohou mít jiné, ochranné faktory, které dosud nebyly objeveny. Podle Silvermana by tyto pravděpodobné ochranné faktory zajišťující „úspěšné“ kognitivní stárnutí mohly být zkoumány v budoucích studiích.