Česká tisková kancelář (ČTK) přinesla 5. března zprávu, že vědcům se „zřejmě podařilo transplantací kostní dřeně zbavit dalšího nemocného viru HIV, který způsobuje nemoc AIDS“. Tentokrát se jedná o Londýňana, který si přeje zůstat v anonymitě. „Případ, který ještě není označován jako vyléčení a který odborníci považují za další krok k hledání léku, je jedním z dnešních témat čtyřdenní vědecké konference v Seattlu a informoval o něm i odborný žurnál Nature,“ píše ČTK.

O prezentaci případu „londýnského pacienta“ během Conference on Retroviruses and Opportunistic Infections v Seattlu, USA, taktéž 5. března referoval odborný server MedPage Today. Jak píše, Dr. Ravindra K. Gupta z University College London, Velká Británie, a kol. na zmíněné konferenci oznámili, že téměř dvě dekády po „berlínském pacientovi“ dosáhl setrvalé remise HIV, tentokrát prozatím v délce 18 měsíců od přerušení antiretrovirové terapie po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk, druhý pacient.

Oba pacienty řada faktorů spojuje...

ČTK i MedPage Today přibližují oba případy. Prvním je Američan Timothy Ray Brown, označovaný jako „berlínský pacient“. „U Browna lékaři HIV zjistili v roce 1995 a po jedenácti letech se u něj rozvinula ještě leukemie. V roce 2007 a poté znovu v roce 2008 mu lékaři v Berlíně transplantovali kostní dřeň od dárce s mutací, díky které jsou nositelé imunní vůči viru HIV. Brown ihned po první transplantaci přestal užívat antivirotika a do současné doby u něj testy neodhalily přítomnost viru HIV,“ píše ČTK. Připomíná, že na vědeckém poli případ „berlínského pacienta“ vyvolal debatu, zda lze tohoto muže považovat za skutečně vyléčeného, nebo by bylo vhodnější hovořit raději pouze o remisi.

Druhý případ je podobný. „Londýnskému pacientovi“ byla zjištěna HIV pozitivita v roce 2003. „Léky, jejichž úkolem je rozvoj infekce zpomalovat, ale začal brát až v roce 2012. Důvod odkladu terapie nebyl podle APzveřejněn,“ píše ČTK. V roce 2012 byl pacientovi diagnostikován Hodgkinův lymfom (MedPage Today upřesňuje, že ve stadiu IVB) a o čtyři roky později souhlasil s transplantací kostní dřeně. „Lékaři pod vedením Ravindry Gupty se soustředili na hledání správného dárce pro londýnského pacienta, neboť usoudili, že přítomnost příslušné mutace by mu navíc mohla pomoci v likvidaci viru HIV. Hledání se podařilo, neboť dárce mutaci získal po obou rodičích. APpoznamenala, že takovouto genetickou výbavu, která chrání před většinou virů HIV, má asi jedno procento lidí s kořeny v severní Evropě,“ upřesňuje ČTK. Poznamenává, že po vysazení antivirotik po transplantaci se virus obvykle během dvou či tří týdnů vrátí v plné síle, u „londýnského pacienta“ jej však testy nedetekovaly ani po 18 měsících.

MedPage Today doplňuje, že oba pacienti měli určité shodné rysy, například měli CCR5tropní infekci HIV (virus se naváže na protein CCR5 na povrchu buňky, kterou infikuje – pozn. red.), dosáhli „kompletního dárcovského chimérismu v periferní krvi, který možná přispěl ke zmenšení velikosti rezervoáru“, aj.

… léčba však byla v lecčem odlišná

Léčba obou pacientů se nicméně zcela neshoduje. „Londýnský pacient“ podstoupil chemoterapii o nižší intenzitě a složenou z chemoterapeutik se známou aktivitou proti lymfomu, nebyl vůbec ozařován a na transplantaci měl jen mírnou reakci. Remise tedy dosáhl po jediné alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk. Naproti tomu „berlínský pacient“ absolvoval celkové ozáření těla, dostával cyklofosfamid a kromě toho musel podstoupit dvě transplantace, neboť u něj došlo k relapsu akutní myeloidní leukemie a „před druhou alogenní transplantací podstoupil chemoterapii monoklonálním konjugátem antiCD33“, jak uvádí MedPage Today.

Hlasy odborníků: záblesk naděje, ale i varování před přílišným optimismem

ČTK připojuje, že německý hematolog Gero Hütter z berlínské kliniky Charité, který vedl léčbu „berlínského pacienta“, označil nový případ za skvělou zprávu a za další díl skládačky v podobě hledání léku proti HIV. S tímto názorem podle ČTK souhlasí i Gupta.

„Dosažení remise u druhého pacienta za použití podobného přístupu prokazuje, že berlínský pacient nebyl anomálií a že to skutečně byl léčebný postup, který u těchto dvou lidí zlikvidoval vir HIV,“řekl Gupta. Zároveň upozornil, že tato metoda sice není vhodná pro všechny nemocné, otevírá ale nové léčebné možnosti včetně genové terapie. Dodal také, že je ještě příliš brzy považovat londýnského pacienta za vyléčeného.

MedPage Today cituje dva odborníky z University of California v San Francisku, USA. Dr. Paul Volberding přednesená data okomentoval jako nepřekvapivá, „protože to není poprvé, co se to stalo“. Remise v době trvání 18 měsíců je podle něho už pozoruhodná. „Není to tak dlouhá doba jako u Timothyho Raye Browna samozřejmě, ale rozhodněstojí za to tento případ sledovat,“ řekl MedPage Today. K odlišnostem v léčebném přístupu uvedl, že vnímá jako povzbuzující, že druhý pacient podstoupil méně přísnou a méně obávanou léčbu, což podle jeho názoru „otevírá cestu pro více lidí, aby se o to pokusili“. Dr. Timothy Henrich z téže instituce uvedl pro MedPage Today, že tento přístup nebude obecně použitelný, alespoň prozatím. „Nalezení někoho, kdo potřebuje nejen transplantaci, ale pro kterého také lze najít přesnětento typ genetické shody, by bylo obtížné,“ konstatoval. Oba podobně jako Gupta zdůraznili, že transplantace není léčebnou metodou pro každého. Volberding nicméně dodal, že byla zdůrazněna úloha delecí CCR5.