Chronické srdeční selhání znamená pro pacienty, kterým je diagnostikováno, především významně sníženou kvalitu života. S onemocnění jsou spojeny nejen fyzické obtíže především v podobě typického dýchání „jako přes úzké brčko“, ale i ty psychické – např. úzkosti či deprese.
Za vzrůstající incidencí tohoto onemocnění stojí několik klíčových faktorů, zejména stárnutí populace, menší úmrtnost na akutní kardiologické stavy (např. infarkt myokardu), lepší prevence případů náhlé smrti a v neposlední řadě vyšší počet implantovaných defibrilátorů. Prevalence CHSS se v současnosti pohybuje mezi 0,4 a 2 % a souvisí s nárůstem podílu pacientů z vyšších věkových skupin, především lidí nad 80 let (zastoupených zatím v 10 % případů, ale toto číslo každým rokem exponenciálně narůstá). Podle tiskové zprávy Evropské kardiologické společnosti z května 2015 se u každého z pěti lidí vyvine srdeční selhání.
„Také prognózu nemají tyto pacienty vůbec příznivou. I přes významné pokroky v medicíně umírá asi polovina nemocných do 5 let od stanovení diagnózy. U nemocných je pozorována značná morbidita, téměř 25 % z nich je nutné pro dekompenzace jejich stavu rehospitalitovat do 30 dní od propuštění a téměř 50 % je rehospitalizováno do 6 měsíců,“ upřesnila MUDr. Marie Lazárová z I. interní kliniky kardiologické FN Olomouc na loňském semináři Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Protože s každou hospitalizací se zvyšuje mortalita nemocných, počet hospitalizací může dobře sloužit jako prediktor prognózy CHSS, podle Setouguchiové et al. (Am Heart J 2007) až polovina pacientů po třetí hospitalizaci zemře do 1 roku.
Jedná se o pacienty, kteří v 74 % případů mají 1 a více komorbit a v polovině případů 5 a více komorbidit. Nemocné mohou obtěžovat nemoci související s CHSS, jako např. onemocnění ledvin, anémie, deprese, ale i choroby vznikající nezávisle na CHSS, např. chronická obstrukční plicní nemoc či chronická ischemická choroba dolních končetin. Tato zjištění poukazují na potřebu mezioborové spolupráce v péči o nemocné s CHSS.
Vysoká morbidita je sice částečně způsobena přirozeným vývojem onemocnění, ale z velké části ji lze redukovat např. edukací pacientů, posílením nedostatečné adherence k léčbě nebo dietních a režimových opatření. Nedostatky současné praxe v ČR lze spatřovat zejména v neoptimálním pohospitalizačním managementu, v zanedbání strategie kontrolních vyšetření a nerovnoměrnému rozdělení zodpovědnosti mezi jednotlivé poskytovatele zdravotnické péče. Za tímto účelem je v Evropě stále častěji zaváděn tzv. disease management program, který není zaměřen jen na zlepšení diagnostiky, prevence a optimalizace terapie, ale také na adekvátní edukaci pacientů a jejich rodin a na zapojení všech zainteresovaných odborníků, včetně praktických lékařů a dalšího zdravotnického personálu (zejména speciálně vyškolených zdravotních sester), do péče o tyto pacienty. V centru tohoto modelu péče stojí pacient, proto lze od těchto opatření očekávat nejen snížení výskytu onemocnění ale predevším zlepšení kvality života pacientů s ním a prodloužení jejich přežívání.
Role zdravotní sestry spočívá v edukaci, radí nemocným, jak upravit svůj životní styl nebo jim pomáhá v realizaci pravidelných rehabilitací. O pacientově stavu má trvalý přehled a zůstává s ním v telefonickém kontaktu (provádí telemonitoring). Lékař ji pouze instruuje, jak má nastavit medikamentózní léčbu a naplánovat kontroly. „Efekt edukace prokázal zlepšení přežívání nemocných, jejich hodinová edukace může redukovat riziko rehospitalizace až o 35 %. Mimo to se může pozitivně projevit i na snížení mortality a nákladů na péči,“ podotkla MUDr. Lazárová.
Kromě komunikace s pacientem je součástí modelu také automatický sběr a přenos dat o zdravotním stavu pacienta na dálku. Díky internetu je tak možné mít neustálý přehled např. o pacientově změnách krevního tlaku, tepové frekvence, tělesné váhy, pravidelného přísunu tekutin, pohybových aktivitách či symptomech onemocnění. Zhodnocení dat pak provádí manažer péče, který je v případě potřeby konzultuje přímo s ošetřujícím lékařem, což umožňuje na dané změny rychle reagovat. „Disease management program přispívá ke kvalitnějšímu životu nemocných, nižšímu riziku rehospitalizací a vysokých nákladů na péči. Navíc pacienti se cítí mnohem více osobně zaangažovaní v péči o své zdraví,“ shrnula MUDr. Lazárová.
Do disease management programu by bylo dobré zařadit také paliativní péči, která přichází na řadu v terminálním stadiu onemocnění a poskytuje maximálních úlevu od běžných symptomů nemoci. I počet těchto pacientů stále přibývá. „Je tristní, že dle výsledků pacientských dotazníků se daří symptomy onemocnění dostat pod kontrolu jen velmi omezeně. Většina popisuje žádnou nebo pouze malou úlevu,“ objasnila MUDr. Lazárová. Personál musí velmi trpělivě komunikovat s pacientem a být pro tyto situace speciálně vyškolen, aby zvládl řešit specifické potíže tohoto stadia. MUDr. Lazárová dodala: „Je to o to důležitější proto, že dušnost, která se v této fázi projevuje velmi intenzivně, patří k stresujícím a obávaným způsobům umírání.“