Díky stoupající životní úrovni a kvalitě zdravotní péče se délka života prodlužuje. Populace stárne a přibývají různá onemocnění, včetně zhoubných nádorových onemocnění. Jakou má souvislost vzrůstající počet nádorových onemocnění s prodloužením délky dožití? Na tuto a další otázky se snažili odpovědět prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK, a prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., přednostaÚstavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UKa děkan 1. LF UK, v přednášce, která se konala 11. listopadu v Akademickém klubu 1. LF UK. Prof. Šedo setkání zahájil a uzavřel, přednášku odprezentoval prof. Smetana.

Je délka lidského života limitovaná?

Touha prodloužit lidský život co nejvíce je stará jako lidstvo samo. Lidé se bojí smrti, touží po nesmrtelnosti. O této dávné touze hovoří už starověké civilizace. Život všech organismů na Zemi je konečný, rozdílná je však délka jejich života. Člověk je jediný tvor, který si dokázal prodloužit délku svého života. Ještě počátkem minulého století se délka dožití pohybovala mezi 40 a 50 lety, zatímco v současnosti se vyšplhala na téměř dvojnásobek.

Prof. Smetana hovořil o zprávě, která se objevila v populárním tisku. Podle ní se prý budeme dožívat věku 300 let. Vědci však pomocí počítačové simulace zjistili, že biologický limit je věk 125 let.

Musí být dlouhověkost spojená s nemocemi?

Spolu s nárůstem délky dožití narůstá i výskyt mnoha nemocí, Mezi nejčastější příčiny úmrtí patří pneumonie, nemoci srdce a cév, zhoubná nádorová onemocnění a diabetes mellitus.

Podle sdělení prof. Smetany a prof. Šeda jsou v tomto směru výjimeční Japonci z oblasti Okinawa. Tito lidé se běžně dožívají 100 let v dokonalé fyzické i psychické svěžesti. Tajemství jejich dlouhověkosti a zdraví spočívá v jejich genech. U těchto jedinců byla zjištěna vysoká hladina rodiny genů FOXO, Tento typ genů je přítomen i v primitivních organismech. U člověka se podílí na biorytmech a snižuje výskyt zhoubných nádorů.

Spojitost stárnutí s výskytem zhoubných nádorových onemocnění

Výskyt zhoubných nádorů v ČR je alarmující, podle ČLS JEP se třetina až polovin obyvatel setkala nezhoubným nádorem. Jak uvedl prof. Smetana, každý rok přibývá 87 000 nových případů, přičemž meziroční nárůst nádorových onemocnění činí 2,5 %. Počet onkologických pacientů dosáhl čísla 560 000.  Na některé z maligních nádorových onemocnění zemře každým rokem 27 000 lidí.

Rostoucí počet zhoubných nádorů má souvislost se stárnutím populace. Věk je rizikovým faktorem pro vznik zhoubného bujení. S rostoucím počtem dělení buněk a následné replikace DNA roste riziko vzniku tohoto onemocnění.

Častější dělení buněk s sebou přináší vyšší riziko vzniku genetických chyb. Zdraví 60letí lidé se od 10letých liší ve 40 000 mutacíchper genom. Naše tělo disponuje systémem, který opravuje genetické chyby, brání vzniku genetických mutací a následně i vzniku zhoubných nádorů. Tento systém však s přibývajícím věkem slábne a mezi 50.a 60.rokem věku přestává fungovat. Neopravené mutace se kumulují v genomu během stárnutí, což zvyšuje riziko vzniku zhoubného nádoru.

Prof. Smetana upozornil na zvýšené riziko vzniku zhoubných nádorů při Wernerově syndromu, neboť tato nemoc urychluje proces stárnutí.

Stoupající výskyt nádorových onemocnění s věkem vyjadřuje i graf uvedený v publikaci Novotvary 2011 na webových stránkách Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (viz  www.uzis.cz/category/tematicke-rady/zdravotnicka-statistika/novotvary)

Nové perspektivy protinádorové léčby

Na závěr prof. Smetana seznámil novináře s novými perspektivami léčby maligních nádorů.

Nádorové buňky vytvářejí vlastní ekosystém. Mikroprostředí nádoru ovlivňuje jehoindividuální evoluci. Manipulace s ním může otevřít dveře k novým terapeutickým postupům. V souvislosti s pokročilostí nádoru se mění hladiny některých proteinů.

Nádor připravuje ostatní tkáně pacienta na přijetí metastázy. Interleukin 6 (IL-6), kódovaný genem pro ILl-6 je spojen se vznikem nádorové senilní kachexie a chátráním. IL-6 překračuje hematoencefalickou bariéru a působí naneurony v hypotalamu, kde ovlivňuje vegetativní i metabolické funkce a v hipokampu, centru kognitivních funkcí a paměti. Je potvrzen také jeho vliv na iniciaci deprese a anorexie.

Do terapeutické blokace dráhy interleukinu IL-6 byly vkládány naděje, výsledky však zaostaly za očekáváním. Jako nejúčinnější způsob zabránění šíření zhoubných nádorů se osvědčila prevence a jejich včasný záchyt.

Evžena Janovská