Máme samozřejmě také jiné léčebné postupy, které se stále více centralizují do menšího počtu zařízení. Přidejme k tomu narůstající nedostatek personálu a řediteli nemocnice okresního typu není vskutku co závidět.

Co s tím? Prvním krokem ke zlepšení situace je uvědomit si, že vnější změny nelze vyřešit jejich ignorováním. Jedinou smysluplnou odpovědí je vnitřní změna. Ta je doprovázena celou řadou obav o dostupnost péče, její kvalitu a vztahy uvnitř nemocnice. Jsou tyto obavy oprávněné? Především si musíme uvědomit, že se navzdory častému strašení nebavíme o zavírání nemocnic. K němu by mohla vést jediná věc – nečinnost a odmítání změn. Naprostá většina nemocnic v ČR je objektivně potřeba, „jen“ musejí změnit svůj způsob fungování. Jak? Jde v podstatě o tři oblasti – změny v organizační struktuře a vnitřních procesech nemocnice, vytváření regionálních uskupení spolupracujících nemocnic a zlepšení kooperace péče s ambulantními a dalšími poskytovateli.

Tradiční organizační struktura nemocnice okresního nebo menšího typu – tedy primariáty s vlastními odděleními, obvykle včetně jednotky intenzivní péče (JIP) není v dnešní době personálně ani ekonomicky udržitelná. Cestou vpřed je společná JIP a společný lůžkový fond – samozřejmě zvlášť pro interní a chirurgické obory a péči o matku a dítě. Změny, byť jiného rázu, potřebují i specializovanější nemocnice, jejich potřeba ale většinou není tak urgentní.

Nemocnice v rámci regionu musejí více spolupracovat a specializovat se. Od několika téměř nezávislých nemocnic pokoušejících se pokrýt většinu péče se potřebujeme dostat k modelu jedné akutní nemocnice v regionu. Ostatní se vedle běžné péče mohou specializovat v oblastech, které lze provozovat bez úzké návaznosti na široké spektrum ostatních oborů. Patří k nim například elektivní zákroky. Takový model samozřejmě vyžaduje řízený tok pacientů i personálu mezi nemocnicemi. Lékaři pracující v menších nemocnicích musejí mít možnost provádět specializovanější zákroky v nemocnici centrální.

Velký potenciál skrývá také větší koordinace péče mezi nemocnicemi a ostatními poskytovateli. Lepší příprava příjmu, a zejména propuštění pacienta umožňují zkrátit dobu hospitalizace. Spolupráce mezi nemocnicemi, ambulantním sektorem a záchrannou službou je nutná pro zajištění dostupnosti a provázání nejen neodkladné, ale i akutní péče.

Výše popsané změny nejsou lehké, jsou však nutné a také možné. Pro pacienty i zaměstnance je rozhodně lepší projít změnami a následně pracovat ve stabilizované instituci, než se pokoušet uchovat neudržitelný starý model a žít v ustavičné nejistotě. Právě na zahraniční i domácí praktické zkušenosti se změnami nemocnic je zaměřena konference International Health Summit 2018, která se odehraje 17.–18. 5. v Praze.