Podle Světové zdravotnické organizace (WHO – World Health Organization) by měl být jedním z významných cílů veřejného zdravotnictví vymýtit do roku 2030 vir hepatitidy C.

WHO zároveň před dvěma lety doporučila svým členským státům, aby přijaly národní strategii eradikace této choroby. Ten v České republice zatím hotový není. Nicméně tým doc. MUDr. Viktora Mravčíka, Ph.D., vedoucího Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, v současnosti jedná s ministerstvem zdravotnictví i zdravotními pojišťovnami o plánu na eliminaci nemoci u epidemiologicky nejvýznamnější skupiny v ČR, u injekčních uživatelů drog. „Při současných léčebných možnostech by bylo možné nemoc v České republice téměř zcela vymýtit během 10 let,“ míní doc. Mravčík.

Virová hepatitida C se u nemocného dlouhé roky zpravidla vůbec neprojevuje, často i 20 až 30 let. Pak obvykle vede k závažnému selhání jater v důsledku cirhózy nebo karcinomu jater.

Pokud je ovšem diagnostikována včas, je možné nemoc zcela vyléčit ústně podávanými léky.

Onemocnění se nejčastěji přenáší krví, a to zejména při sdílení společného náčiní mezi lidmi, kteří užívají injekčně drogy. Další variantou je i přenos sexuálním stykem. V České republice jsou také stále lidé, kteří se hepatitidou C nakazili při krevní transfuzi před rokem 1992, kdy se ještě krev dárců na onemocnění netestovala.

Kontroverzní výzva: léčit drogově závislé

Přesný počet nemocných v Česku není znám. Ročně se léčí zhruba tisícovka z nich. Ovšem podle odhadů se s infekcí potýká okolo 20 tisíc českých obyvatel. Větší část z nich, zhruba 60 %, tvoří injekční uživatelé drog. Jde o populaci, která zpravidla nemá domov, nemá doklady a neplatí zdravotní pojištění. Také jde o zcela nespolehlivé osoby, které jsou často je v konfliktu se zákony. Proto i z pohledu státu je léčba této populace kontroverzní. Terapie není zrovna levná a navíc jde o jedince, kteří si za nákazu v podstatě mohou sami.

Pravidelně s touto skupinou „pracují“ pouze zástupci neziskových organizací. „Jejich terénní pracovníci například nabízejí nové jehly a eliminují riziko nákazy,“ říká František Trantina, předseda pacientského sdružení Recovery. Šance na odhalení nákazy vzniká tehdy, pokud se rozhodnou zkusit substituční terapii závislosti. Součástí vstupní prohlídky jsou totiž i testy na žloutenku, HIV a další nemoci. Stejným způsobem se o své nemoci dozvěděl i 45letý Dominik Ivanysov, který podstoupil léčbu na hepatitidu C společně s odvykací terapií ve zdravotnickém zařízení Remedis, které se dlouhodobě věnuje léčbě virových hepatitid i práci s drogově závislými.

Další cestou, jak eliminovat onemocnění u této populace, je zaměřit se na české věznice. Což se do určité míry děje. „Infekcí je podle údajů Vězeňské služby ČR nakažena až třetina odsouzených. Z nich je většina drogově závislá. Výhodou koncentrace do jednoho místa je, že jsou zachyceni včas, nevýhodou, že nemoc předávají dál. Například aplikací drogy infikovanou jehlou, nebo při tetování. Většinou jde o mladé lidi ve věku od 20 do 40 let a léčbu téměř nikdo neodmítá. Narážíme ale na finanční strop pojišťoven. Všeobecná zdravotní pojišťovna pokryje léčbu u zhruba čtvrtiny těch, kteří ji potřebují, a nemocní pak skončí „na čekačce.“ Problém je, že se vracejí do vězení, kde mohou znovu nakazit ty, co jsme předtím vyléčili,“ popisuje začarovaný kruh MUDr. Vratislav Řehák z Centra pro léčbu virových hepatitid nestátního zdravotnického zařízení Remedis. Jak z něj ven musí rozhodnout právě ministerstvo ve spolupráci s pojišťovnami.

Screeningový program?

Jak už bylo uvedeno, další rizikovou skupinou jsou lidé, kteří podstoupili krevní transfúzi před rokem 1992. Podle dřívějších odhadů prof. MUDr. Petra Husy, CSc., přednosty Kliniky infekčních chorob LF MU a FN Brno, jde o několik tisícovek českých občanů. Většina z nich o svém onemocnění netuší.  „Stále se nám stává, že přichází například 80leté babičky s rakovinou jater, které mají v anamnéze pouze několika porodů, případně potratů,“ konstatoval. Při vyhledávání nemocných s chronickou hepatitidou C hrají nezastupitelnou roli praktičtí lékaři i lékaři jiných odborností, než jsou hepatologové. Kromě zmíněných symptomů můžou na přítomnost HCV poukazovat také různé nemoci ledvin, kůže, diabetes, poruchy kognitivních funkcí, deprese, lymfomy, revmatické, endokrinologické, cévní choroby atd. Prvním krokem v diagnostice jsou jaterní testy a v návaznosti na ně případně test na přítomnost protilátek proti HCV.

Ve snaze efektivně vyhledat tyto osoby a přeléčit je, a tím dostát závazku WHO, by smysl dávalo zavedení cíleného screeningového programu. Na jeho konkrétní obrysy je ovšem zatím potřeba počkat.