Analýza miRNA jeví potenciál pro personalizovaný screening rizika Ca plic

Během Světové konference o karcinomu plic (z angl. World Conference on Lung Cancer, WCLC), která se konala na podzim v Barceloně, Španělsko, byla zveřejněna data z velké prospektivní studie BioMILD, podle níž přidání krevního testu mikroRNA (miRNA) k nízkodávkovanému CT skenování hrudníku může predikovat riziko karcinomu plic a mortality o čtyřiroky později a pacientům s nízkým rizikem umožnit prodloužit screeningový interval na tři roky.

„Kombinace testu mikroRNA plus nízkodávkové CT poskytují optimální intenzitu screeningu a redukují opakování nízkodávkovéhoCT, která nejsou nezbytná,“ řekl k tomu Dr. Ugo Pastorino z National Cancer Institute Foundation v Miláně, Itálie. „Znalost individuálního biologického rizika díky miRNA a nízkodávkovému CT zlepšuje účinnost a screening a měla by být vodítkem pro budoucí strategie prevence,“ prohlásil.

Jen vyšší věk a anamnéza kouření k identifikaci vysokého rizika nestačí

Studie BioMILD vyšla z předchozích prací a testovala hypotézu, že věk a anamnéza kouření samy o sobě nemusejí dostatečně identifikovat pacienty s vysokým rizikem vzniku rakoviny plic. Poškození plic související s kouřením se liší pacient od pacienta, ale může být určeno a predikováno kombinací CT a analýzy krevní miRNA. Od toho by se pak mohla odvíjet individuální prevence. Autoři studie BioMILD také zkoumali, zda přidání jednoho testu miRNA k CT umožní dále rozdělit pacienty s vysokým rizikem Ca plic do kategorií s nízkým, středním a vysokým rizikem. Jako negativitu testu miRNA definovali výsledek < 113 mm³.

Mezi klíčová kritéria pro zařazení patřily věk 50–75 let, u bývalých kuřáků odvykání kouření během posledních 10 let a anamnéza kouření ≥ 30 balíčkoroků. Pacienti s negativními výsledky miRNA i výchozího CT měli podstoupit další CT po třechletech a ostatní jednou ročně. Nábor účastníků byl zahájen v roce 2013 a medián následujícího sledování dosáhl 4,5 roku.

Incidence karcinomu odpovídala riziku podle výsledků duálního vyšetření

Do analýzy byla nakonec zahrnuta data 4119 pacientů. Výsledky testu miRNA ukázaly, že 88 % účastníků studie dosáhlo hranice pro nízké riziko, 7 % mělo střední riziko a 5 % spadalo do skupiny s vysokým rizikem. Po zkombinování výsledků testu miRNA s výsledky CT mělo 58 % (2384) probandů obě vyšetření negativní, a tudíž nízké riziko, 37 % (1526) subjektů jedno pozitivní a jedno negativní, což odpovídalo střednímu riziku, a 5 % (209) osob obě vyšetření pozitivní, tedy vysoké riziko. Jednotlivé rizikové skupiny se významně nelišily co do pohlaví, věku, vykouřených balíčkoroků ani doby, kdy si jejich účastníci odvykali kouření.

Celková incidence karcinomu plic ve studii dosáhla 2,8 %, ale byl patrný velmi významný stoupající trend od osob s nízkým k osobám s vysokým rizikem (p < 0,0001). V jednotlivých skupinách byla incidence karcinomu po čtyřech letech následující: pouze 0,6 % dosáhla mezi pacienty, kteří měli negativní jak vstupní test miRNA, tak i CT sken, na 3,8 % se zvýšila mezi pacienty s pozitivitou jednoho z těchto dvou vyšetření a 20,1 % činila mezi osobami, které měly pozitivní obě vstupní vyšetření. Zvolená strategie screeningu také eliminovala benigní biopsie ve skupině s nejnižším rizikem a snížila celkovou frekvenci benigní biopsie za čtyřiroky na 4,2 %. Úmrtnost na Ca plic byla malá, ale významně se opět lišila mezi skupinami podle míry rizika (0,1 %, resp. 0,6 %, resp. 3,8 %; p < 0,0001).

Dále se mezi skupinami výrazně lišil podíl pacientů, u nichž se vyvinul karcinom plic do tří let po stanovení diagnózy (0,1 % ve skupině s nízkým rizikem, resp. 2,5 % ve skupině se středním rizikem a 19,1 % ve skupině s vysokým rizikem; p < 0,0001). Celková míra resekcílézí, které se ukázaly benigní, činila 4,2 % a všechny se vyskytly ve skupinách se středním a vysokým rizikem.

Riziko vzniku karcinomu měli pacienti ve skupině se středním rizikem téměř šestinásobné oprotiskupiněs nízkým rizikem. Pacienti s pozitivním testem miRNA a pozitivním vstupním CT měli riziko karcinomu plic téměř 37násobné oproti subjektům s oběma testy negativními (p < 0,0001).

Duální screeningový přístup vedl ke smíšeným výsledkům, pokud jde o subsolidní uzly, které byly identifikovány CT. Subsolidní uzly byly zjištěny u 5,4 % (225) účastníků studie, a to u 1,4 % pacientů ve skupině s nízkým rizikem, 8,8 % pacientů ve skupině se středním rizikem a 27,3 % ve skupině s vysokým rizikem. Pastorino uvedl, že ze 3 % subsolidních uzlů se vyvinul karcinom plic. Nicméně ve všech sedmi případech se tak stalo ve skupině se středním rizikem. Žádný ze subsolidních uzlů ve studii neskončil fatálním případem karcinomu plic.

„Personalizovanáprevence je nyní reálnou možností,“ řekl Pastorino na závěr.