Barevný proužek triáž nespasí

Stěžejními tématy již 12. ročníku mezinárodní konference s názvem Olomoucké dny urgentní medicíny byla například rizika u novorozenců po porodech mimo ZZ, novinky z oblasti léčby cévní mozkové příhody či sepse, souvislost mezi paliativní péčí a urgentní medicínou a v neposlední řadě otázka vhodné triáže nejen na území České republiky, ale i ve světě.

START nebo TIK

Triáž neboli roztřídění pacientů je společně s jejich ošetřením primárním řešením hromadného postižení zdraví (HPZ). Za základní typ triáže se považuje metoda START (snadné třídění a rychlý transport), která je využívána po celém světě. Je specifická tím, že záchranné složky pacienty neošetřují, jen hodnotí a rozdělují do čtyř „barevných“ skupin podle závažnosti jejich stavu.
Tato technika však má svá negativa, jak uvedl MUDr. Pavel Urbánek, Ph.D., z FN Brno ve své přednášce. „Od způsobu třídění se odvíjí celý způsob řešení HPZ jak v přednemocniční, tak i v časné nemocniční fázi péče. Pacient není zachráněn tím, že je naložen s barevným náramkem do sanitky. Barevný proužek je sice rychlý a jednoduchý, ale nenese žádnou informaci, neřeší pořadí ošetření či jeho odsun a neumožní sledovat vývoj stavu pacienta,“ upozornil MUDr. Urbánek.
Oproti tomu triáž pomocí třídicí a identifikační karty (TIK) zahrnuje poznatky, které jsou v dalších etapách využitelné, dají se měnit dle aktuálního stavu pacienta, umožňují odlišit stavy, jež vyžadují urgentní výkony či urgentní transport do zdravotnického zařízení, a určují pořadí odsunu. „Už v přednemocniční fázi péče musíme udělat všechno pro to, aby celková zdravotnická péče byla smysluplná, návazná a plynulá,“ doplnil MUDr. Urbánek.

Triáž pacientů a moderní terapie akutní CMP

Cévní mozkové příhody (CMP) stále znamenají významný zdravotnický problém a jsou spolu s kardiovaskulárními onemocněními jednou z nejčastějších příčin morbidity a mortality ve vyspělých zemích. Typickými příznaky jsou poruchy hybnosti končetin, porucha čití, řeči a vidění.
V přednemocniční fázi je zásadní správné a rychlé rozpoznání těchto symptomů, zajištění vitálních funkcí a korekce krevního tlaku, která je v nejlepším případě konzultována s jedním ze specializovaných pracovišť, jako jsou komplexní cerebrovaskulární centra (KCC) nebo iktová centra (IC).
Doc. MUDr. Daniel Šaňák, Ph.D., z Neurologické kliniky FN Olomouc zdůraznil, že je nutné, aby všichni pacienti, kteří jsou ošetřeni ZZS, byli konzultováni do osmi hodin nejbližším KCC a do 24 hodin od vzniku prvních příznaků transportováni do nejbližšího IC nebo KCC.
Co se týče triáže pacientů s podezřením na CMP, hodnotí se podle hlavních a vedlejších příznaků, kde platí, že triáž pozitivní pacient má alespoň jeden z hlavních symptomů nebo minimálně dva vedlejší. „Zásadní informací je, že v současné době je potřeba pacienta s podezřením na CMP po příjezdu do nemocnice chronologicky vyšetřit, což zahrnuje stanovení tíže neurologického deficitu podle škály NIHSS, vyšetření mozku nekontrastním CT nebo MR, stanovení glykemie a změření tlaku. Poté je ihned třeba začít s intravaskulární trombolýzou (IVT), nejpozději však do 4,5 hodiny od vzniku iktu, s ohledem na hlavní kontraindikaci u pacientů s antikoagulační terapií,“ sdělil doc. Šaňák ohledně IVT, což je jedna z možností rekanalizační terapie.

 
V případě uzávěru intrakraniální části vnitřní krkavice, střední mozkové tepny nebo bazilární tepny se dnes ovšem považuje za standard léčit pacienty tzv. mechanickou trombektomií. Jak už z názvu vyplývá, jde o mechanické odstranění krevní sraženiny přímo z uzavřené mozkové tepny do šesti hodin od prvních příznaků, s výjimkou uzávěru arteria basilaris, kde může být zákrok proveden i po uplynutí této doby, protože se jedná o život zachraňující výkon.
„V současné době se testuje koncept, který by měl zdravotníkům v přednemocniční péči pomoci lépe identifikovat pacienty s CMP a zajistit, aby byla většina z nich primárně směrována do již zmíněných specializovaných center, která umožňují léčbu iktu mechanickou trombektomií, což ale bude znamenat částečnou změnu logistiky,“ dodal doc. Šaňák.

Odstoupení od neúčinné léčby není eutanazie

„Paliativní léčba a urgentní medicína – jde to vůbec dohromady?“ zeptal se úvodem své přednášky MUDr. Petr Beneš, Ph.D., z Onkologické kliniky FN Olomouc. Posluchačům ozřejmil, co skutečně obnáší paliativní péče u pacientů v terminálním stadiu nemoci a co jsme schopni poskytnout pacientům v domácím prostředí.
Základem je tišit bolest, zmírňovat dušnost a zajišťovat příjem tekutin a výživy. Nicméně je namístě se zamyslet, zda pacienta, kterému zbývá několik hodin života, tyto výkony spíše nezatěžují. Cílem paliativní péče taktéž není vyléčení dekubitů či bércových vředů, alezamezení zhoršování těchto stavů a zabránění vzniku sepse.Rovněž není třebavyhledávat zdravotnické zařízení z důvodu ošetření stomie či zajištění péče o permanentní katétry, i tyto výkony jsou totiž proveditelné doma. V neposlední řadě je třeba myslet na psychickou a duchovní podporu pacienta a jeho rodiny.
Dalším tématem přednášky byly eticko-právní aspekty paliativní péče, otázky autonomie, informovanosti pacienta, beneficence, nonmaleficence a spravedlnosti. „Neměli bychom pacienta na sklonku života zbytečně zatěžovat a zhoršovat kvalitu jeho života. Měli bychom si uvědomit, že odstoupení od neúčinné a neužitečné léčby nemůžeme zaměňovat s eutanazií či asistovaným suicidiem. Léčebná rozhodnutí jsou dělána společně se souhlasem dobře informovaného pacienta,“ zakončil přednášku MUDr. Beneš.