Tým použil studie z databází Medline, Embase, Cochrane, Library a Web od Science. Všechny sledovaly pacienty s prediabetem, přičemž 19 z nich zkoumalo působení změny životního stylu, 19 posuzovalo vliv užívání léků po dobu nejméně 6 měsíců a pět se zabývalo oběma typy intervence.

Výsledky ukázaly, že:

*aktivní změna životního stylu – která trvala v rozmezí od 6 měsíců do 6 let – byla spojena se snížením souhrnného relativního rizika rozvoje DM2 o 39 % (RR 0,61), nejúčinněji přitom působila kombinace ozdravení stravy a zvýšení fyzické aktivity, která snížila riziko DM2 o 41 % (RR 0,59),

*léková intervence – aktivní užívání v rozmezí od 1 do 6,3 let – vedla ke snížení rizika diabetu o 36 % (RR 0,64),

*nejúčinnější v prevenci DM2 byly z léků přípravky na snížení tělesné hmotnosti (včetně orlistatu nebo kombinace fenterminu-topiramátu) – riziko snížily o 63 % (RR 0,37),

*inzulinové senzibilizátory (metformin, rosiglitazon a pioglitazon) snížily riziko o 53 % (RR 0,47),

*během aktivní léčby snižovalo riziko diabetu i užívání hypolipidemik, blokátorů RAS, sekretagog inzulinu, inzulinu, hormonální léčby estrogenem/progestinem a inhibitorů alfa-glukosidázy.

Účinky léků však byly krátkodobé. Po ukončení vymývacího období intervenční léčby trvajícího přibližně 17 týdnů léky neměly významně trvalý vliv na snížení rizika rozvoje DM2 (RR 0,95). „Byli jsme překvapeni, že účinek léků skončil, jakmile byla léčba zkoumaným lékem přerušena, neboť to znamená, že fyziologické změny vyvolané léky k prevenci nebo oddálení rozvoje diabetu jsou krátkodobé a časově závislé na použití léků,“ vysvětlil tým.

Změna životního stylu přinesla po vymývacím období o průměrné délce 7,2 roku trvalé snížení rizika o 28 % (RR 0,72). Časem ale její účinky poklesly, což naznačuje, že pro jejich zachování je zapotřebí opětovný zásah.

Hawová a spol. zjistili, že na 25 jedinců léčených buď úpravou životního stylu, nebo léčivými přípravky připadá zabránění rozvoji diabetu u jedné osoby.

Přestože analýza zahrnovala velké množství komplexních studií, byla zjištěna „vysoká míra heterogenity v léčbě, což může naznačovat, že existují další faktory ovlivňující účinnost léčby, které nebyly zohledněny“.

Budoucí výzkum by se podle autorské výzkumné skupiny měl soustředit na nalezení účinných a nákladově efektivních udržovacích intervencí, aby se co nejlépe zabránilo rozvoji diabetu.

„Navíc není jasné, zda jsou tyto přínosy stejné u všech jedinců s vysokým rizikem diabetu, a je třeba provést další studie, které budou zkoumat, zda a jakým způsobem tyto intervence působí u jedinců s rozdílnými profily vysokého rizika – např. s poruchou hladiny glukózy na lačno, s poruchou glukózové tolerance a s poruchou hladiny glukózy na lačno a glukózovou intolerancí zároveň. To nám může pomoci individualizovat preventivní přístupy. Rovněž je nutné získat další údaje týkající se nákladů, nákladové efektivity a přístupů k realizaci programů na úpravu životního stylu v různých prostředích po celém světě,“ konstatovaly Dr. Hawová a její kolegyně Karla I. Galavizová.