„Dobrý den, upadla jsem na schodech, pociťuji bodavou bolest v kotníku, který mi rychle otéká, na nohu se nemohu postavit, nemám, jak se dostat do nemocnice,“ oznamuje volající z jižních Čech dispečerce Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Jihočeského kraje v neděli brzy odpoledne. Jenže po příjezdu sanitky na místo se celý případ jeví trochu odlišně. „Volající mladou ženu skutečně bolí kotník, ovšem upadla již v pátek, a to na volejbale. Dva dny vyčkávala, ale protože bolest nemizí, otok trvá, a navíc v pondělí jde do práce, rozhodla se obrátit na lékaře. Vzhledem k tomu, že manžel šel na fotbal, žena zavolá nás,“ popsal jeden z typických zbytečných výjezdů lékař, ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje a také prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR (AZZS ČR) Marek Slabý.
Záchranka prý běžně vyjíždí třeba k bolesti v krku, dlouhotrvající bolesti zad či klíštěti, které si pacient nedokáže vyjmout. „Dispečeři často nemají možnost rozlišit, zda bolest v krku skutečně signalizuje angínu, či něco vážnějšího, jestliže pacient uvede, že je zároveň dušný a bolí jej na hrudi. Bohužel lidé vědí, co říci, abychom na místo skutečně dorazili,“ popisuje Slabý.
Koneckonců pravomoci dispečera jsou poměrně omezené. „Dispečer vyhodnocuje a filtruje volání, může doporučovat a radit, nicméně podle platné legislativy nemůže odmítnout pomoc,“ upřesňuje tisková mluvčí Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy (ZZS HMP) Jana Poštová. Zákon o zdravotnické záchranné službě č. 374 Sb. sice přesně nespecifikuje, co je myšleno pomocí, v některých případech se může jednat jen o telefonickou radu či třeba poskytnutí kontaktu na specializované pracoviště, ovšem při jakékoliv pochybnosti dispečer raději sanitku vyšle.
Paragraf 3 zmíněného zákona vymezuje případy, které by měla ZZS obsluhovat. Jde o pacienty se „závažným postižením zdraví, tedy náhle vzniklým onemocněním, úrazem nebo jiným zhoršením zdravotního stavu, které působí prohlubování chorobných změn, jež mohou vést bez neprodleného poskytnutí zdravotnické záchranné služby ke vzniku dlouhodobých nebo trvalých následků, případně až k náhlé smrti“.
Realita je ale jiná. „Odhaduji, že ve zhruba 5–20 % případů vyjede záchranka zbytečně,“ uvedl prezident AZZS ČR Marek Slabý. Tomu odpovídají i statistiky. Zatímco například v roce 2010 vyjela posádka ZZS v České republice za pacienty v necelých 800 tisících případů, v loňském roce zaznamenala více než milion výjezdů (viz Výjezdy ZZS v České republice).
Meziročnímu nárůstu počtu výjezdů pochopitelně odpovídají i bobtnající rozpočty. V roce 2010 činily náklady na ZZS zhruba 4,7 miliardy korun, v roce 2015 přesáhly 5,5 miliardy korun a loni šlo již o více než 6 miliard korun

Když nevím, volám 155

Problém pochopitelně není černobílý. Záchranka totiž v posledních letech supluje rozpadající se síť lékařské pohotovostní služby (LPS), která z řady menších měst a obcí v podstatě vymizela. Praktičtí lékaři a pediatři nemají povinnost pohotovost sloužit ani objíždět své nemocné pacienty. A jestliže lékař i ve všední den uzavře svou ordinaci již v poledne a pohotovost v místě bydliště chybí, není divu, že pacienti raději zavolají linku 155. Jde totiž o rychlé a bezpečné řešení, které je navíc zadarmo.
V opačném případě by se totiž museli vydat po vlastní ose několik desítek kilometrů na pohotovost, kde by pravděpodobně nějakou dobu čekali na příjmu. A byť je to proti logice věci, platí na pohotovosti regulační poplatek 90 korun, který jako jediný ve zdravotnictví dosud zbyl. Současné nastavení tím vlastně penalizuje ohleduplné a samostatné pacienty.
Záchranka ovšem nevykrývá pouze mizející pohotovosti. Jak dále popsal ředitel AZZS ČR Marek Slabý, sanitky ve značné míře obsluhují také síť sociálních zařízení, tedy především domovy důchodců a jiná zařízení pro seniory, dětské domovy atd. Tyto instituce sice mají dohody se smluvním lékařem, ale po večerech či o víkendech volají sociální pracovníci raději sanitku. „Často se na nás obrací také policie, která má povinnost nechat zadrženého vyšetřit lékařem před tím, než jej umístí do policejní cely. To samé platí, jestliže policie potřebuje nechat převézt někoho na záchytku. A pak jsme často voláni k bezdomovcům, příslušníkům sociálně vyloučených skupin, kteří zpravidla nemají vlastního praktického lékaře či pediatra, proto v případě problému rovnou volí záchranku,“ uvedl Marek Slabý. ZZS také provádí prohlídky zemřelých, nestíhá-li koroner.

Účet krajům a pojišťovnám

Zdravotnické záchranné služby jsou příspěvkové organizace zřizované krajskými úřady. Jejich provoz je hrazen celkem ze tří zdrojů. Zhruba desetinu příspěvků dostávají ze státního rozpočtu. Jde vlastně o dvě složky: v rámci první z nich poskytuje ministerstvo zdravotnictví ročně určitou částku (nyní 10 korun) na obyvatele příslušného kraje na tzv. připravenost na řešení mimořádných událostí a krizových situací, druhá složka jde na provoz letadel pro ZZS. Dalším zdrojem je veřejné zdravotní pojištění, jednotlivé zdravotní pojišťovny hradí částky dle konkrétních zdravotních výkonů a na celkovém rozpočtu se podílejí zhruba 35 %. Více než 54 % pak poskytují kraje ze svých rozpočtů.
Jak se plátci staví k rostoucím nákladům? „Jednoznačně podporuji rozšiřování sítě lékařské pohotovostní služby, ale je třeba si otevřeně říci, že personální naplnění byť jen současných kapacit je téměř nemožné. Na Vysočině věnujeme zdravotnické záchranné službě dlouhodobě velkou pozornost, ale recept na snížení nákladů na provoz bez přímého dopadu na obyvatele regionu jsme dosud nenašli,“ uvedl například hejtman Vysočiny Jiří Běhounek (ČSSD).
Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) s téměř 6 miliony pojištěnců sice monitoruje každoroční růst rozpočtu za záchranku, ovšem ve srovnání s jinými platbami jej nepovažuje za zásadní. „VZP rok od roku platí více také nemocnicím, stomatologům, ambulantním specialistům, praktikům, prostě všem. U ZZS přitom nejde ani zdaleka o největší procentuální nárůst, naopak,“ konstatoval na dotaz AM Review mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Opilci, plaťte!

Již nyní existuje možnost vystavit fakturu za odvoz sanitkou přímo občanům, jde-li o opilce. „Pokud vyjíždíme k lidem, kteří jsou pouze opilí, nemají žádné jiné zdravotní obtíže a předáváme je na záchytnou stanici, vystavujeme fakturu na služby podle ceníku přímo jim,“ uvedla tisková mluvčí ZZS HMP Jana Poštová. Za rychlou zdravotnickou pomoc (RZP), tj. výjezd dvoučlenné posádky ve složení řidič-záchranář a zdravotnický záchranář, pasažéři hradí 5 tisíc korun, za výjezd v režimu tzv. rendez-vous, který tvoří lékař a záchranář, je to 15 tisíc korun.
Pražská záchranka vystavila v loňském roce zhruba 140 faktur za odvoz na záchytku. Ovšem s úhradou bývají problémy. „Vymáhání faktur, které nejsou uhrazeny v termínu splatnosti, je většinou velmi obtížné. Velké procento dotčených osob je sociálně slabých, často nedokážeme ani ve spolupráci s policií zjistit jejich místo pobytu. A to ani v případě, že se jedná o osoby, které jsou transportovány opakovaně,“ konstatovala mluvčí.
Transport osoby pod vlivem alkoholu či návykových látek a jeho úhrada vyplývá ze zákona o ochraně před škodlivými vlivy tabáku, alkoholu a jiných návykových látek. Zdaleka ne vždy ale jde úhrada faktury za opilou osobou. „Pokud je pacient předáván do péče v nemocnici, jde tedy o intoxikaci alkoholem, nebo je zraněný, případně má jiné zdravotní obtíže, standardně vykazujeme péči zdravotním pojišťovnám," upřesnila mluvčí.

Chceme to řešit, ale…


Neefektivitu a přetěžování zdravotnické záchranné služby si uvědomují nejen lékaři a vedení záchranky, ale i politická reprezentace. „Uznávám, že je to velký problém, a vidím dvě možnosti řešení. Buď nařídíme praktikům, že budou muset sloužit pohotovost, což vždy vzbudí velkou vlnu nevole s tím, že jsou přetížení, a druhou možností je, že posílíme urgentní příjmy v nemocnicích, které by sloužily nonstop 24 hodin v každé nemocnici až po tu okresní a byly schopny tyto případy řešit. Ovšem zároveň by bylo nezbytné stanovit, na co má pacient nárok, pokud jde o výjezdy sanitkou,“ uvedl na dotaz AM Review ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (ČSSD).
K výraznému omezení banálních výjezdů se ovšem staví skepticky. „Co to je banální výjezd? Lidé už jsou dneska zatíženi dost a kvůli tomu, že pár – s prominutím – blbců záchranku zneužije, nemůžeme zasáhnout spoustu lidí. To by bylo špatně,“ dodal ministr.
Ovšem podle zkušenosti záchranářů nejde jen „o pár blbců“. I kdyby šlo pouze o 5 % banálních výjezdů, což je nejnižší odhad prezidenta AZZS ČR Slabého, ročně by se jednalo o více než 53 tisíc zbytečných návštěv za zhruba 300 milionů korun.
Téma zneužívání záchranek se opakovaně řešilo i v poslanecké sněmovně, konkrétně ve výboru pro zdravotnictví. „Osobně jsem navrhoval, aby každé tzv. zneužití záchranné služby lékař posoudil a nahlásil. A navrhoval jsem také zpoplatnění banálních výjezdů, k čemuž se klonili i ostatní členové hnutí ANO z výboru pro zdravotnictví. Naše požadavky spojené s vícezdrojovým financování jsou ovšem negativně přijímány hlavně ze strany ČSSD. Tedy i když jde o velmi důležité téma, je zároveň velice choulostivé, a tím pádem legislativně neřešitelné. Pochybuji, že by do toho nějaká strana šla, zvlášť teď před volbami,“ uvedl na dotaz AM Review předseda zdravotnického výboru poslanec Rostislav Vyzula (ANO).
Zpoplatnění banálních výjezdů navrhuje také Marek Slabý: „Dokážu si představit situaci, kdy by poplatek museli zaplatit ti, které záchranka odveze do nemocnice, ale budou ještě týž den po vyšetření, které žádnou závažnou zdravotní obtíž neprokáže, propuštěni domů. A také ti, které vůbec nebude třeba do nemocnice odvézt. Konkrétně by mohlo jít o 500 korun,“ uvedl.