V říjnu tohoto roku uplyne dvě stě let ode dne, kdy Tadeáš Haenke skočil svůj život daleko od své vlasti pod nebem Jižní Ameriky. Haenke vystudoval medicínu v Praze a ve Vídni, záběr jeho zájmů a aktivit byl však neobyčejně široký: byl i cestoval objevitel, který na svých cestách zeměmi Jižní Ameriky a tichomořskými ostrovy se uplatnil i jako etnograf a kartograf a pilný a úspěšný budovatel sbírek fauny a flóry.
Narodil se 5. prosince 1761 v severočeské obci Chřibská jako syn tamního rychtáře Eliáše Haenkeho. Tadeášův strýc, farář v Hrobicích u České Lípy si povšiml jeho hudebního nadání a zajistil mu studium hudby na jezuitském semináři v Praze. Všestranně nadaný Tadeáš však před hudbou dal přednost přírodním vědám a zapsal se v roce 1782 na lékařskou fakultu. Zajímala ho zvláště botanika – v jeho době totiž studium medicíny věnovalo botanice značnou pozornost. Nadaného studenta si povšiml jeho profesor botaniky J. G. Mikan a vybral si ho jako domácího učitele pro svého syna Jana Kristiána. Tadeáš se stal i členem jím sestavené botanické skupiny pro výzkum flory v Čechách, jejíž nálezy rozšířily sbírky botanické zahrady tehdy ležící na smíchovském břehu Vltavy v místě dnešního vyústění Jiráskova mostu. Při další botanické návštěvě Křivoklátska Haenke vypustil montgolfiéru – první horkovzdušný balon v Čechách. Následuje expedice do Krkonoš a poté do Alp.

Členem vědecké expedice

Když dokončil studia medicíny přijal nabídku účastnit se výpravy do Jižní Ameriky a Tichomoří pod vedením Španěla Alessandra Malespiny. Kvalifikací k účasti byly jeho znalosti botanické, ale i jazyková vybavenost – Haenke vedle tehdy samozřejmé němčiny a latiny nutné pro odborné vědecké publikace hovořil i francouzsky a italsky. Haenke si již před touto cestou vydobyl slušné vědecké uznání a doporučující dopis na cestu mu napsal sám rakouský kancléř Václav Antonín Kaunitz. Loď, která vyjížděla z přístavu Cádiz, vlivem nepříznivých okolností zmeškal, takže vyjíždí až po měsíci na korábu „Nuestra seňora del buen Vijage“. Loď však v břehům jižní Ameriky nedorazila, ztroskotala v samé blízkosti Montevidea a Haenke si šťastně zachránil život, nikoliv však své osobní věci. Z Montevidea cestuje do Buenos Aires a odtud přes Andy dosáhne do Chile, kde se konečně setká s Malespinou. V roce 1790 s Malespinou pluje podél tichomořského pobřeží Ameriky až k Vancouveru a odtud zpět do mexického Acapulca. Haenke využívá jednotlivých zastávek a sbírá rostliny a přírodniny při každém pobytu na pevnině. Lodí pak pokračují z Mexika na Filipíny a odtud kolem Austrálie přes Společenské ostrovy zpět do Limy.

Komisařem pro domorodce

Výprava se v roce 1784 vrací z Chile do Španělska, ale Tadeáš Haenke zůstává v Jižní Americe ve službách španělské vlády. Sbírá rostliny, zoologické preparáty, minerály a když se usadil v Bolívii ve městě Cochachambě rozvíjí své další aktivity. Koná astronomické měření, fyzikální pokusy, provozuje i lékařskou praxi. Zavedl vakcinaci proti černým neštovicím, potřebnou vakcínu objednal z Evropy. Vybudoval i farmu, kde pěstoval i bource morušového, otevírá doly na stříbro. Při tom stále usilovně rozšiřuje své sbírky, které mají být postupně zasílány do Španělska. V letech 1806 až 1809 byl pověřen funkcí komisaře pro indiánský kmen Chiriguanů. Sblíží se s nimi a postupně s nimi sympatizuje. Podporuje i vlastence toužící získat svobodu a nezávislost jednotlivých španělských kolonií. Pro tyto aktivity je zatčen, ale ve vězení není dlouho, pro horšící se zdravotní stav je propuštěn. Z nabyté svobody se dlouho netěší – 31.října 1817 umírá za nejasných okolností.

Záhadná smrt

Podle oficiální zprávy mu služka podala místo léku omylem jed, neoficiální vysvětlení však mluví o úmyslné otravě – služka mu připravila jeho oblíbený moučník s pomerančovou marmeládou, ve které byl jed.
V Chochachambě byl váženou osobností, dodnes se jedna ulice města jmenuje „Avenida de Don Tadeo“. V Bolivii dodnes údajně žijí Haenkovi potomci již páté generace.

Haenkeův odkaz

Jím usilovně budované sbírky jsou odesílány do Španělska. O Haenkových sbírkách se po jeho smrti dozvěděl hrabě Šternberk, jeden ze zakladatelů Národního muzea a měl zájem získat je pro muzeum. Část sbírek byla odkoupena a Kašpar Šternberk je uložil ve svém bytě, aby je s pomocí Karla Bořivoje Presla roztřídil a katalogizoval. Haenkovy herbářové položky patří mezi nejcennější kolekce botanického oddělení Národního muzea. V letech 1825-1835 vyšly výsledky Haenkovy práce v latinském jazyce pod názvem „Reliquiae Haenkeanae“ –popisy a obrazy rostlin, které sebral v Jižní a Severní Americe, na souostrovích Filipíny a Mariany. Dílo bylo doplněno 72 obrazovými tabulemi. Šternberk napsal předmluvu s životopisem Haenkeho.
V Čechách můžeme nalézt poblíž Malé Skály Haenkeův památník. Je to pískovcový hranol, na němž leží kamenná koule snad představující globus jako připomínku dalekých cest. Na památníku je prostý nápis „Haenke“. V botanice připomíná jeho jméno mnoho rostlin: Berberis haenkei, Alpina haenkeana, Lobelia haenkeana a další. Na Aljašce byl jeden ostrov pokřtěn jako Haenke Island.
Haenke byl pohřben v městě „věčného jara“. Chochachambu si vybral pro její příznivé klimatické podmínky. Haenke je nazýván „českým Humboldtem“ nebo „sběratelem leknínů“ – Haenke byl totiž první Evropan, který spatřil viktorii královskou.